„Rodina u televize“ – Yarda Pichlík
Amatérské sdružení Opera Žatec (operazatec@email.cz) pořádá každoročně touto dobou mecheche, vždycky nesené nějakým tématem. Myslel jsem, že po loňském „Plese v opeře“, o němž jsem tu před rokem referoval, se už nemůžou překonat. Leč omyl ! Letošní zdánlivě všední a socialisticky pokojné téma „Rodina u televize“ se ukázalo být odrazištěm k přemnohým zhovadilostem, které si svou pumprdentností s těmi loňskými v ničem nezadaly. Na pódiu koncipovaném do formátu TV obrazovky defilovaly známé programy v parafrázických variantách, vrcholy tvořil „Teleshopping“ s erotickými pomůckami včetně pánských análních, bezmála „live“ aplikovaných, nebo „Vaření s Renatou“, při němž tekla krev, až jsem se lek´ . Rodinka před „televizí“ vedená Láďou Valešem glosami a diskusemi trochu připomínala slavné Homolkovy, což vůbec nebylo na škodu. V pauzách mezi divadelnictvím hrála stejně jako loni kapela Krištůfek Robin (janek.prokop@gmail.cz), kterou bez zaváhání pasuju na „Beatles & Stones Revival“ a šlapalo jim to o poznání víc, než loni. Rád bych je někdy viděl v Teplicích. Že by zahájení sezóny ?
Na periodickém žateckém happeningu je mimo jiné pozoruhodné i to, že se v něm angažuje a na veškerý způsob veřejně „ztrapňuje“ např. ředitel místního Muzea chmele a piva, ředitelka mateřské školky, inženýrka z banky, zubní laborantka, významné podnikatele a student(k)y ani nepočítám. A ředitel divadla osobně zvučí a osvětluje. Jo a ještě se zapojila šéfka rentgenu a jeden taky dělá na dráze, ale to už bychom tu byli do rána.
Stinnou stránkou byla jen neúčast mého kolegy, primáře chirurgie Jiřího Hamouze, jenž loni tak geniálně ztvárnil prosranduministra Kocába. Asi že má dost starostí se svým obživným resortem, jako v poslední době každej z nás. A jeho manželka, mezitím zvolená starostkou Žatce, to asi taky nebude mít lehký, takže doby, kdy se úspěšně lejloabbasovsky pitvořila, se jí dnes můžou jenom zdát. Snad až se do příštího roku situace usadí, dáme si zas panáka při jiném tématu, pane kolego – doufám, že Vám nějací nohsledi tenhle článek donesou. A těším se, co zas „Opera“ vymyslí za číčovinu.

Zrovna sedím před bednou a koukám na Česko-slovenskou Superstar. Docela príma soutěž. Spíše při poslechu, než sledování jsem dotvořil malůvku a vytahovacím fixem v pevném domnění, že je zavíčkovaný, žongloval tak nešikovně až jsem si ostrou špičku zapíchl do tenké kůžičky mezi prsty. Neuvěřitelné. No, abych tu nepropagoval jen masovou zábavu, přidávám básničku z rána.
Nedělní oběd
(Odcházení)
Na modré obloze sebemenší náznak mraku
Jarní slunce opírá se do protějšího paneláku
Podlaží s balkony a okny jsou jako lóže v kině
Vánek mezi domy poflakuje se ledabyle, líně
A kdesi ve vzdálené kolonii, na okraji říše
dějiny zlehka našlapují, aby nebylo je slyšet
amfiteátrem, kde kromě prachu už nic není
a historie se točí v kole věčného odcházení
Panelák světla, okna zatemněná záclonami
tak tady žijeme, někdy spolu, jindy sami
Za kočárkem mladý muž ze vchodu vyšel
Řidič svou plechovou krabici z kopce žene
proč kladívkem banalit tesat slova do kamene
Nedělního oběda. Už začíná mi kručet v břiše