Pozvánka do kavárny v Teplicích
kavárna Bárka – Školní 26, Teplice – otevřeno od pondělí do čtvrtka od 10.00 do 18.00 hod., v pátek od 10.00 do 20.00 hod.
Program na LISTOPAD:
5.11.2010 pátek od 18:00 hodin
> DAN DRECHSLER – Koncert Digeridoo
12.11.2010 pátek od 18:00 hodin
> POHŘEBNÍ BRATRSTVO – Koncert
17.11.2010 středa od 17:00 hodin
> ZAPALOVÁNÍ SVÍČEK ZA 17.11.1989
od 17:00 setkání k 17.11.1989 na Benešově náměstí
( přijďte si připomenout počátky pádu totality… )
> od 18:00 Festival autorského čtení v “Bárka kafe“
(připravuje divadelní společnost “4 pod peřinou“ – ze svých děl budou číst Miroslav Klimeš, Jaroslav Hunka, Lukáš Císař, Václav Kadlec, Jan Marek, Martin Simota)
19.11.2010 pátek od 18:00 hodin
> RADEK DEÁK – Četba povídek z vlastní tvorby
26.11.2010 pátek od 18:00 hodin
> UKRUTNÁ VEVERKA – Koncert
Nejnavštěvovanější příspěvky od založení blogu
))))) Musel jsem vybrat jenom s počtem nad tisíc přístupů, aby seznam nebyl neuvěřitelně dlouhý.
Na rybách – Palosino
Jak jsem již v diskuzi předznamenával, jeden můj známý, vášnivý rybář, ztratil, jsa mírně pod vlivem, řidičský průkaz během rybaření. V čem spočívá kouzlo této kratochvíle? Kromě nepatrné šance chytit nějakou rybu se při lovu ve stojatých vodách na plovanou sedí v plátěném křesílku, čeká a čeká, ano, tušíte správně, a chlastá se. Za horkých dnů voda na našich rybnících a vodních nádržích není vhodná k chlazení lihovin a o krásně orosené láhvi finské vodky si můžete nechat jenom zdát, avšak síťovka plná líbezných lahváčů, nebo konzumního vína se v drobných pobřežních vlnkách vyjímá lépe, než lepá kráska v mini plavkách. Velice stylové je rovněž kouření dýmky naplněné ničím jiným, než tabákem Amphora nebo Drum. Mezi potahováním a vypouštění dýmu z úst, doporučuji občas elegantně flusnou chrchel slin na zem (my tomu říkáme – „hodit kemra“). Sportovci tělem i duší mohou v malém kolektivu kromě rybaření, také soutěžit kdo dál doplivne.
Nyní by bylo dobré trochu pohovořit o způsobu kladení nástrahy ve vodách stojatých.
Nejrozšířenější metodou je lov na těžko, neboli lov na položenou. Nejčastěji se chytají tímto způsobem kapři šupináči a ryby živící se podobnou potravou. Pruty se používají poměrně bytelné, skládací, teleskopické, navijáky s různými druhy brzd – nesetkáte se zde s navijáky zvanými multiplikátory, které jste jistě již zahlédli v nějakém z dokumentárních pořadů o mořském rybolovu. Háčky jsou relativně velké, s patkou – bez ohledu na výrobce je mnozí rybáři familiérně nazývají – mekenzáky. Vlasce průměru 0,20-0,35 mm. Nesmím zapomenout na zátěžová olůvka a různé druhy přídavných košíčků k zakrmování.
Dalším a zřejmě nejatraktivnější způsobem je vnadění na plovanou. Ano, klasický splávek a háček s rybkou – poněkud drastické, žížalkou, červíkem, nastražený na ryby dravé, především štiky. Velmi vzrušující je i lov větších okounů, pokud se v nádrži jako ryba plevelná vyskytují.
Závěrem letmo zmíním lov na přívlač, o kterém vám asi nejvíc napoví synonymum – třpytkování.
Tolik teorie. Ovšem věčně zelený je strom života skutečného, rybaření zvláště. Musím referovat, dle vyprávění i fotodokumentace zaslané mi emailovou poštou, že jsem se stal svědkem nečekaného objevu. Výše zmiňovanému kolegovi se podařil nečekaný úlovek ve vodách našich slovenských bratří. Za blížícího se soumraku, těsně po 9. hodině večerní, kdy slunce pomalu odcházelo spát do peřin obzoru, za romantického kvákání žabek a neodbytného bodání komárů, zabrala na návnadu v podobě mrtvé střevle – pro šťouraly a nacionalisty – české střevle, uchovávané v mrazáku a v cestovní lednicí na Slovensko dovezené, ryba, dle pohybu vlasce a číhátka vyrobeného z kousku polystyrénu, ryba candátovitá, nejspíš osobně pán candát. Tento druh je nočním dravcem žijícím u dna, který ač může dosáhnout délky tři-čtvrtě metru, neklade při výlovu větší odpor, snad až na závěrečné škubaní, ojedinělý výskok z vodního živlu, těsně před vytažením na břeh. Snad ani nemusím zmiňovat, že se jedná o rybu mezi lovci velmi ceněnou, chutí směle srovnatelnou s pstruhem duhovým – potočním, americkým nebo lososem. Snad jen tuňák jej předčí potravinářskou hodnotou, díky různým druhům masa a občasným přirovnáním k mořskému vepříkovi.Vše probíhalo jak mělo, jen podle tahu ryby na udici se dalo usuzovat na velkého jedince, či dokonce kapitální kus. V závěru projevovalo to cosi na konci vlasce silnou nevůli ocitnout se mimo vodní prostředí a jen vztyčená hřbetní ploutev v posledních paprscích zrcadlících se na hladině, dávala tušit bezmála metrového jedince. Jaké bylo překvapení hraničící se zděšením, kdy při bližším ohledání na břehu se mrskajícího tvora, bylo jasné, že se nejedná o candáta, ani štiku, mníka, ale o něco, co se podobalo ohyzdné mořské rybě, anglicky nazývané králičí ryba (Rabbit fish), v našem případě menší, než by se dalo usuzovat při výlovu, poněvadž matoucí byla ona nadměrná hřbetní ploutev. Navrátit tento unikát zpět do vod Liptovské přehrady bylo nemyslitelné, sníst něco tak odpudivého by nedokázal ani sám velký Gándhí po tří-týdenní hladovce, i kdyby si sundal brejle. Proto šťastný a zároveň šokovaný lovec naložil lapeného tvora do slivovice ve velké láhvi od okurek – jaká škoda – aby mohl provést fotodokumentaci a následně se obrátit na renomované ichtyology z bratislavské University Komenského. Neznámé rybě jsme po zamítnutí variant jako: Králičník rudolfův, Světlonoš ohyzdný, či vrápečník veverčí, dali prozatím druhový název podle lovce, Rudolf, tedy Rudolfova ryba (Ichtys Rudolphinum). Jak sami vidíte, svět je pestrý a život nám občas připraví nečekaná překvapení.
Islám XXIV – dongio
Stručný slovník islámu - „CH“
Chadídža – (555 – 619). První manželka proroka Muhammada. Po svém otci, bohatém obchodníkovi z rodu Kurajšovců, podědila nejen majetek, ale i obchodnický talent, takže rodinné jmění mnohonásobně zvětšila. Podle tradice byly její karavany vždy větší než všechny ostatní kurajšovské karavany dohromady, když se shromáždily na stanovišti k výpravě do Sýrie (v létě) anebo do Jemenu (v zimě). Záhy ovdověla a není jisté, zda měla z prvního manželství nějaké děti (ší´ité pokládají její nejstarší tři dcery za potomky prvního manžela). Jelikož sama své karavany nedoprovázela, najímala si vždy agenta, který místo ní za provizi vyřizoval obchodní záležitosti. R. 995 pro tento účel zaměstnala na četná doporučení tehdy pětadvacetiletého Muhammada, který si již tehdy vysloužil přezdívku Al-Sadíq („věrný“) a Al-Amin („důvěryhodný“). Přestože Muhammadovy zkušenosti tehdy pramenily jen ze dvou karavanních cest, na nichž doprovázel svého strýce Abu Táliba, dokázal prodat Chadídžino zboží za dvojnásobek částky, než kterou předpokládala. Nabídla mu proto i účast na zimní karavaně do Jemenu. Postupem času její obdiv k Muhammadovi rostl až se změnil v oboustrannou náklonnost a Chadídža nabídla Muhammadovi manželství. Přestože byla o patnáct let starší, jejich vztah lze považovat za ideální, o čemž svědčí i skutečnost, že až do její smrti po pětadvacet let trvajícím manželství Muhammad nepojal žádnou jinou manželku. Chadídža stála po jeho boku i v době, kdy se mu dostalo prvních zjevení a ostatní se mu vysmívali či ho později pronásledovali. Jako první také Muhammadově zvěsti uvěřila a stala se tak první muslimkou. Chadídža porodila Muhammadovi dva syny, Kásima a Abdallaha, a čtyři dcery (Zainab, Ruqaiyu, Umm Kulthum a Fátimu), dospělosti se dožila ale pouze Fátima. Spolu s manželem adoptovala i mladého otroka Zayda ibn Harithah. Chadídža proslula svou dobrosrdečností a štědrostí. Ze svéh majetku podporovala sirotky, vdovy a chudáky, platila věno za dívky, které se pro svou chudobu nemohly vdát. Vysloužila si přízviska Amírat Kurajš (ˇ“Kurajšovská princezna“), al-Tahira („Čistá“) a Chadídža al-Kubra („Chadídža Veliká“). Tradice uvádí, že když jednou v rozhovoru mezi Muhammadem a jeho mladičkou manželkou Ajšou přišla řeč na Chadídžu, pravila Ajša: „Vždyť to byla stará žena. Bůh vám za ni dal jinou, lepší.“ Na to Muhammad odvětil: „Bůh nemůže najít lepší ženu, než byla ona. Přijala mě, když mě ostatní odmítali. Věřila ve mne, když o mně ostatní pochybovali, podělila se o své bohatství, když mě ostatní odháněli. A jen díky ní mě Alláh obdařil dětmi.“ Rok, v němž zemřela, je nazýván muslimy „Rok smutku“, kvůli žalu, kterému Muhammad po její smrti propadl. Její hrob je ke spatření na hřbitově Džannatul Mualla v Mekce.
chalífa – (arabsky náměstek, zástupce). Titul nástupců proroka Muhammada, pojmenování světských a duchovních vůdců chalífátu. Muhammad za svého života neurčil nástupce jako hlavu obce věřících a ani v koránu se neobjevuje žádná zmínka o způsobu nástupnictví. Po Muhammadově smrti měl být uplatněn starý arabský obyčej , při němž „náčelníka“ volí rada starších. Prvním chalífou se však stal Muhammadův přítel a tchán Abú Bakr (632 – 634), otec jeho ženy Ajši, který byl nominován malou elitní skupinou zasloužilých muslimů z Mekky. Stoupenci z Medíny hodlali uplatnit starý kmenový princip volby („šúrá“), ale nakonec se smířili s tím, že chalífou byl jmenován Abú Bakr a přísahali mu věrnost. Ani další chalífa Umar Ibn al-Chattáb (634 – 644) nebyl náležitě zvolen, nýbrž vybrán bez vědomí obce. U třetího chalífy Usmána Ibn al-Affána (644 – 656) byla sice uplatněna zásada „šúrá“, ale radu starších (volitelů) jmenoval nekompromisně sám chalífa Umar. Požadavek následnictví v linii Muhammadova rodu byl posílen za vlády Muhammadova bratrance a zetě Alího Ibn Abí Táliba (656 – 661). Po jeho zavraždění však zvítězil „uzurpátorský“ dynastický princip Umajjovců. Otázka nástupnictví a legitimity moci se stala příčinou základního schizmatu, tj. rozdělení muslimské obce na sunnu a ší´u. Umajjovci sice způsobili rozkol, ale zajistili si mocenskou hegemonii nad chalífátem a tím upevnili jeho vnitřní stabilitu. Chalífa byl z doktrinálního hlediska chápán jako „náměstek“ Muhammadův (nikoliv Boží), nesdílel však jeho udajně výlučné charakteristické rysy – schopnost komunikace s transcendentnem či právo obohacovat Boží zvěst o další myšlenky a zákonné normy. Duchovní funkce chalífy spočívala v jeho formálním právu nejvyššího imáma a chatíba (odtud často používaný titul „amír al-mu´minín“ - „kníže věřících). V praxi však byla mnohen významnější jeho světská funkce ve smyslu administrátora a ochránce bezpečnosti obce a státu. Rozvoj státní ideologie islámu, interpretace svatých textů a výklad práva však příslušely duchovním, ulamá, přesto však spojení duchovní a světské funkce v jedné osobě v určitých historických obdobích vtisklo chalífátu ráz teokracie. Za abbásovských chalífů, sídlících v Bagdádu (750 – 1258), došlo k rozpadu chalífátu na mnoho drobných státních útvarů, jejichž vládci ústředního chalífu formálně uznávali, ale prakticky ignorovali. Po vyvrácení Bagdádu Mongoly r. 1258 byla instituce chalífátu přenesena do mamlúcké Káhiry a po připojení Egypta k osmanské říši roku 1517 do Istanbulu. Tehdy už měla hodnost chalífy jen symbolický charakter. Sultáni nepřikládali této funkci žádný praktický význam až do konce 18. století. Teprve když se osmanská říše ocitla v krizi a ve fázi úpadku, začala akcentovat symboly duchovní velikosti islámské obce v zájmu panislámské propagandy. Funkce chalífy byla zrušena r. 1924 revolučním dekretem tureckého republikánského reformátora Mustafy Kemala Atatürka.
chalífát – islámský stát řízený chalífou. Původně znamenal území, na němž je uplatňována moc obce věřících. Instituce chalífátu vznikla po smrti Muhammada (632). První čtyři chalífové (Abú Bakr, Umar, Usmán a Alí), nazývaní „správně vedení chalífové“ („al-chulafá ar-rašídún, 632 – 661), chápali chalífát jako státoprávní jednotu náboženských, politických a vojenských zájmů obce. Jejich vláda, posvěcená aktem přísahy věrnosti členů obce, byla částečně dozníváním beduínských tradic, částečně pak odrazem reálného boje o moc. Centrem chalífátu byla nejprve střední Arábie s hlavním městem v Medíně. Za panování umajjovské dynastie (661 – 750) se území chalifátu rozšířilo od Pyrenejského poloostrova přes severní Afriku, Levantu, Mezopotámii a Írán až po střední Asii a povodí Indu. Sídlem umajjovského chalífátu byl syrský Damašek. Tehdy ustoupil do pozadí duchovní aspekt chalífátu a zdůraznila se jeho světská funkce. Kulturně heterogenní státní útvar se však záhy začal rozpadat. Proces decentralizace se umocnil za vlády Abbásovců, kdy vrcholila sekularizace státní a politické moci, proti níž ale zároveň vzrůstal odpor ší´itů a cháridžovců (viz cháridža). Nicméně až do poloviny 10. století spravovali Abbásovci chalífát jako absolutní vládci a byli limitování pouze duchovními, kteří učinili chalífát předmětem obšírných teologicko-právních diskusí. V 10. století se také začaly prosazovat nové racionalistické proudy (hlavně pod vlivem řecké filozofie), které princip neomezené vlády chalífů zpochybňovaly. Rozpad chalífátu pokročil natolik, že mnohé sultanáty a další drobná knížectví, emiráty, neuznávaly chalífu ani formálně. Nejtěžší úder zasadil chalífátu vznik fátimovského státu (909 – 1171) v Tunisku a později v Egyptě a také existence umajjovského chalífátu v Andalusii. V dalších staletích byla idea chalífátu potlačena a k jejímu oživení přispěly teprve různé reformní a panislámské proudy v 19. století. Kalkulují s ní i někteří současní teoreretikové a ideologové islámského fundamentalismu. Z mnoha důvodů je však představa vzniku moderního chalífátu značně nereálná.
cháridža, cháridžíja – (z arabského slovesa „charadža“, tj. „odejít, opustit“). Nejstarší z velkých sekt islámu. Vznikla v době zápasu mezi Alím Ibn Abí Tálibem a Mu´avíjou, představitelem rodu Umajjovců. První stavěl své nároky na rodové i duchovní spřízněnosti s Muhammadem, druhý vystupoval jako mstitel zavražděného třetího chalífy Usmána. V zásadě oba soupeřili o to, který z nich stane ve vedení obce věřících, šlo tedy o boj politické-náboženský. R. 657 došlo mezi oběma rivaly k bitvě u Siffínu (Irák). V okamžiku, kdy Alí získával převahu, uchýlil se Mu´avíja ke lsti, aby zažehnal jistou porážku. Nechal na kopí svých mužů upevnit svitky s verši koránu jako výzvu, aby byl boj rozhodnut smírčím soudem. Této výzvě Alí ustoupil, což vyvolalo velké rozčarování jeho vojska. Několik mužů odešlo z tábora do vsi Harúra (odtud i jedno z dalších označení sekty – „harúrija“) a Alího jednání bylo prohlášeno za smrtelný hřích. Cháridžovec Abd-ar-Rahmán Ibn Muldžim r. 661 Alího zavraždil. Sekta si zvolila chalífu ze svého středu podle přijaté zásady, že se jím může stát kdokoliv, kdo žije v přísném souladu s koránem. Heslo „Lá hukma illá li´lláh“ („Není jiného rozhodnutí kromě Božího“) přijala za svůj válečný pokřik, ideálem a konečným cílem jejího snažení bylo vytvoření spravedlivého Božího království na zemi. Cháridža se postavila jak proti sunnitům, tak proti ší´itům, a svou nesmiřitelnou přísností ve věcech dodržování zásad víry si získala přízvisko „puritáni islámu“. Její členové nemilosrdně napadali nepřítele a trestali vše, co považovali za hříšné. Zůstávali tak pro chalífát trvalou hrozbou. Už od 7. století se však cháridža začala štěpit na menší celky (azrakovci, ibádovci, sufrité aj.) Kromě Iráku a Íránu se cháridža rozšířila i na území Hadramautu, Jemenu, Ománu a do severní Afriky, kde v Alžírsku a na ostrově Džerba dodnes působí jedna z mírných odnoží cháridži – ibádíja, která vznikla r. 684.
charizma – (arabsky „baraka“). Zvláštní, Boží milostí daná schopnost blahodárného působení cestami, které přesahují možnosti lidských sil. Byli jí obdařeni proroci, ší´itští světci a imámové, súfijští šajchové i jednotlivci, žijící zvláště bohabojným životem. Navzdory přísnému monoteismu bylo rozšířeno jejich uctívání zejména v oblastech ší´itského islámu. Podle lidového islámu přechází charizma po smrti nositele i na jeho dům, hrob, někdy i na oděv či předměty mu náležející jako růženec, prsteny a podobně (obdoba křesťanských relikvií). Tyto předměty byly ceněny jako talismany chránící před nebezpečím, nejčastěji před chorobou.
chatíb – zpravidla nábožensky-právní vzdělanec (álim), provádějící promluvu (viz chutba) při páteční kolektivní modlitbě v mešitě. Chatíb při liturgické části promluvy používá arabštiny (citace z koránu, prorockých tradic apod.), zatímco exegetická část je pronášena v rodném jazyce. Chatíbem bývá obvykle imám mešity, ve větších městských centrech pak nějaký slavný či uznávaný álim. Chatíb není stálá funkce vázaná na určitou mešitu. Teoreticky se jím může stát kdokoliv mající požadovanou kvalifikaci a kdekoliv, kde se shromáždí skupina věřících k modlitbě.
Chomejní Rúholláh Músáví – (1902 – 1989). Ájatolláh, protagonista hnutí za obrodu islámu v intencích ší´itského směru, vůdčí duchovní autorita íránské revoluce a Íránské islámské republiky. Nositel titulů imám, mardža at-taklíd („vzor hodný následování“), al-mudžaddíd („obnovitel“) aj. Narozen v obci Chomejn, studoval v Araku, Komu a Nadžafu (Irák). Jako autorita v tradičních islámských disciplínách působil v Komu, zabýval se rovněž astronomií, filozofií a mystikou. Vyzýval ke sjednocení muslimů a očistě islámu, v souladu s ší´itskou doktrínou napadal vládnoucí dynastii Pahlaví a obviňoval ji z uzurpace moci na úkor ší´itského duchovenstva, které jediné má po Muhammadovi nástupnické právo k řízení záležitostí věřících (tedy i islámského státu) a je k tomu nadáno zvláštními schopnostmi. Chomejní byl v Íránu pronásledován a vězněn, po vyhrocení konfliktu r. 1963 vyhoštěn (během exilu pobýval v Turecku, v Iráku a ve Francii). Po pádu monarchie r. 1979 se Chomejní vrátil triumfálně do Íránu. Politické funkce nepřijal, ale z Komu rozhodujícím způsobem ovlivňoval vývoj v zemi podle představ, kterí naznačil již r. 1943 v traktátu „Odhalení tajemstev“ („Kašf al-asrár“) a které v exilu shrnul do díla „Islámská vláda“ („Hokúmate eslamí“). Načrtnul i základy íránské ústavy. Patřil k radikálním, ortodoxním představitelům islámského reformismu. Chomejní je pochován v Komu.
chutba – (arabsky „promluva“). Řeč pronášená chatíbem na společném shromáždění věřících v mešitě, a to především v pátek, ve sváteční den. Tehdy chutba společnou modlitbu předchází, ve všední dny, kdy ale není chutba pravidlem, modlitbu následuje. V počátcích islámu vedli páteční shromáždění sami chalífové či guvernéři větších oblastí či měst, a tím přebírali i funkci chatíba. S těmito shromážděními bývaly spojeny i audience a vyřizování záležitostí veřejného zájmu. S rozvojem struktury státu ztrácely promluvy svůj význam jako nástroj řízení obce. Dodnes však patří chutba vzhledem k velkému vlivu na masy věřících v mešitě k důležitým způsobům oslovování veřejnosti. Je prostředkem ideologicko-politického či propagandistického působení, apeluje na morální postoje apod. (plní tedy podobnou úlohu jako kázání v křesťanských kostelech). Proto je věnována značná pozornost i formální stránce vystoupení (zvláštní oděv, rituální odlišnosti podle různých právních škol, důraz na gramatickou a rétorickou dokonalost). V průběhu dějin islámu sehrávala chutba i symbolickou roli. Pronesením jména osoby v chutbě bylo například vyjádřeno podřízení se jmenované osobě (např. jméno chalífy). Pokud určité jméno vysloveno nebylo, znamenalo to odmítnutí vazalských vztahů. Chutba se zpravidla skládá ze dvou částí: první přináší výklad určité části koránu nebo myšlenky, jejíž obsah bývá interpretován ve vztahu k současným poměrům a v souladu s názorovou orientací mluvčího, druhá část má spíše liturgický ráz (oslava Proroka, čtyř „správně vedených“ chalífů apod.)
EXKLUZIVNĚ Z IRÁNU – od dongia
Kamarád z Íránu mi poslal mail s fotografiemi z teheránských ulic. Oslavy šíítského svátku ašura přerostly v demonstrace proti režimu, který tvrdě zakročil. Proti protestujícím zasahovala policie a armáda. Několik desítek lidí bylo zabïto, stovky demonstrantů zatčeny, nyní probíhá i zatýkání po domech. Byly zmláceny například i matky, které se vypravily na policejní stanice hledat své zmizelé děti. Na tři dny nebyl dostupný internet ani signál mobilních telefonů. Dnes vláda zinscenovala průvod svých příznivců, na zítřek je svolán pochod opozice. Očekává se opět zásah policie.
Kamarád mě prosí, abych ty fotografie poslal dál, do Evropy, aby lidé viděli, co se v Íránu děje, a vyslovili těm, kteří se postavili režimu, alespoň tichou podporu.
Blue Monday
Smečka
Čau holky
Modrá je dobrá
Podvečer
Záblesk naděje
Tak si to užijte
Pak že UFO neexistuje
Vylož mi osud z dlaně
Vannilko, Věrko, Ivanko…
Děkuji hereckému kolektivu Františka Čecha, že mi otevřel oči během uměleckého zážitku o udatném odboji našich statečných žen, a přede všemi tady na kolenou slibuji, že TO nikdy Ivance neudělám!
Už nebudu kamarádit s BM a na základnu taky nikdy nepáchnu
1 comment