Možná přijde i JXD

KAMARÁD A CIGOŠKA – Vladimír Ondys

Posted in Vladimír Ondys by moznaprijdeijxd on Duben 29, 2010

(Pro Sendíška)
Dlouho jsme se neviděli. Pro jistotu jsem odvedl Rockyho k nejmladší dceři.
Přijel za mnou z hrozný dálky. Koukal potměšile a choval se vlídně. Na krku měl zlatý řetěz a nějakou píču s velikým okem. Měla talent ukazovat poštěváčka v erotickým plátku pro lepší chlápky. Mlátil mě do zad a omílal furt, jak mu narostl. Chtěl jsem vidět ten zázrak. Hodil na stůl hrst kreditek a fotky několika baráků. Byly hnusný jako lidi navoněný stejným smradem.
Kurva, zas mě dostal.
Z kufru vytáhl láhev. Pak v jednom kuse něco mlel. Hlavu měl samej popel a píča se nudila.
Skončili jsme na barový sesli v jednom podniku.
Nikdy neuměl chlastat.
Povolil si kravatu, rozepnul sako, vlasy mu začaly padat do ksichtu a ve finále sebou švihl o zem. Ustlal si na zaflusaný podlaze s perfektním leskem. Chrápal s vyplazeným jazykem. Chtěli ho vzbudit, ale tágo od píči je ukecalo, stejně jsme tam byli sami.
Začala se vytahovat, jaký dovede triky s frndou. Bez pomoci rukou otvírá peněženky a tak…
Na dámským záchodku pindala, že má vlhkou mušličku. Obrátil jsem ji obličejem k zrcadlu a nacpal jí ho do zadku. Dodělal jsem se v její hubě a měl ho samou rtěnku. Utřela si postříkaný silikon a kámošovým fárem odjela do nejlepšího hotelu.
Ještě chvíli jsem nasával a k ránu dovlíkl kamaráda domů. Uložil jsem ho na postel do pokoje, kde spaly holky, než se rozutekly do světa. Trochu se zmátořil, začal kňourat, že má žízeň, a chtěl cigaretu.
Došly.
Musel jsem na benzínku.
U silnice postávaly kurvy. Byly v dobré náladě. Úchylové v luxusních autech je celou noc posrávali, pochcávali, honili si před nimi pokřivené pindíky, chrochtali, běhali po čtyřech s obojkem kolem krku, nechávali se mlátit řemenem po zadku, a ve finále jednu z nich někdo pořezal břitvou, ale přežila. Byla to veselá noc. Pasáci je obrali o tvrdě vydělaný prachy, dotáhli hérák a holky odbíhaly do nedalekého křoví, aby si udělaly radost šlehnutím.
Vracel jsem se domů se žvárem v hubě, když se ke mně přitočila nová a zašeptala: „Pane, chcete mě?“
„Proč ne?“ řekl jsem pobaveně. „Půjčím ti utahováka, o jakým si dosud jenom snila, a na revanš zaplatíš moje dluhy!“
Byla z toho v jináči.
„Dej si na něho majzla, píše knížky!“ vykřikla kamarádka Marta. Známe se dvacet let, a znělo to, jako když slušňák, řekne: KURVA! a myslí to obdivně!
Obšlapala zeměkouli nejmíň šestkrát kolem rovníku a věděla všechno o slabostech mužskejch. Mohla by složit doktorát z jejich úchylek i mindráků. Její paměť byla encyklopedií neřesti a magistrát ji zakázal tleskat, aby se ptáci z její kundy nesplašili a nezastínili nebe. Nastala by zima jako po jaderným výbuchu. Co je tohle za svět? Jedna kurva může neuváženým gestem zabít milióny lidiček.
Culil jsem se na novou šlapku a vtom mě nápad kopnul do zadku.
„Můžeš si vydělat prachy srandou, ale nesmíš se pak pochcat smíchem!“
Cestou jsem ji zasvětil do šílený ptákoviny.
V chodbě se vysvlékla donaha a vklouzla do pokoje s balíčkem marlborek v ruce.
Znenadání jsem si uvědomil, že je formát, ale bylo pozdě něco změnit.
Sledoval jsem dění škvírou mezi dveřmi a zárubní.
Kamarád měl polštář na hlavě, trpěl na poflámový depky a pronásledovaly ho výčitky svědomí. Střízlivý jakžtakž uhrál imidž slušného člověka.
Holka stála u postele a byla krásná v milosrdné tmě.
Zakašlala.
„Pane, přinesla jsem cigarety…“
Měla roztomilý přízvuk.
Nic.
Rozsvítil jsem světlo.
Dostal jsem chuť zastavit celou hovadinu a pomilovat se s ní na podlaze.
Postel zavrzala.
Pocítil jsem smutek. Vstoupil do mě náhle bez zaklepání. Zastavilo se mi srdce, ale smysly dál přirážely na mozek.
„Kurva! Jeblo mi!“ zařval kamarád a strčil hlavu pod deku.
Tisíc let mu trvalo, než našel odvahu.
Bez hnutí čekala s krabičkou marlborek v ruce a byla nádherná.
Stala se zjevením mezi sametovými můrami. S tupými údery dorážely na žárovku a padaly k zemi spálené.
Posadil se a zíral.
„Nechcete si zapálit, pane?“
Nespouštěla oči z masivního řetězu, který se mu zařezával do záhybů kůže na krku.
„Jak ses dostala dovnitř?“
Vklouzl jsem do pokoje.
„Dobrý, ne?“
„Vole, měls mě málem na svědomí!“
„Chceš si pořádně zapíchat? Je tvoje…“
Protřel si oči a zase jenom zíral.
Doufal jsem, že odmítne.
Marně.

* link na hudbu (pokud používáte IE) a obrázky – http://vladimir-ondys.wz.cz/story_5.htm

Ááách – od Vivy

Posted in Aby jste se... by moznaprijdeijxd on Duben 29, 2010

Sonberk

Dostalo se mi pozvánky na ochutnávku vín. Byla to krása… Přes Novomlýnskou nádrž jsme měli Pálavské vrchy jak na dlani. Budova vinařství je opravdovým klenotem. Mezi první naznačenou a druhou skutečnou střechou vyzrávají slámová vína. Architektu Pleskotovi se podařilo vytvořit iluzi, že střecha je vlastně jen jedna. Prostředí přenádherné, vína vynikající. Výlet se opravdu vydařil. Však posuďte sami – i když jen prostřednictvím fotek 😛 .

Po příjezdu

K posezení

Zátiší s nerezem

Střecha nestřecha

Interiér

Terasa

Polotovar a tovar

Račte vstoupit

Na zdraví

Dárek pro BM

Víte, že je v Žatci opera? – Yarda Pichlík

Posted in Pichlovník by moznaprijdeijxd on Duben 28, 2010

Ne ? Tak to máte dost mezery. Dokonce tak dobře hmotně situovaná, že si může dovolit ples. Ten se konal v sobotu 13.III.2010, a protože umělci mají afinitu k dekadenci, půjčili si k jeho provedení Hudební Zkušebnu v ulici Volyňských Čechů, jejíž interiér připomíná nepříliš používanou garáž pro náklaďáky. Nebylo divu, že se do tohoto romantického prostředí dalo nalákat několik opravdových celebrit. Všechny na začátku přivítal mecenáš akce kníže Kinski a jen stěží potlačoval slzu v oku, když nám sděloval, že tato překrásná budova patřila kdysi jejich rodině. Pak už bylo předtančení – žatecké girls vyhazovaly kopýtka v sukních vysoko do povětří, dokonce i ty, které čeká v dohledné době operace menisku. (Pak trochu hekaly.) Celebrity se s přítomnými přinejmenším pozdravily, ale některé poskytly i krátká interview nebo předvedly krátké výstupy ze své profese. Pamatuji si na nejvýraznější – Ivana Trumpová, milenka A. Schwarzeneggera, Heduš Ludánkem a jako největší hvězdy božská Ljuba Herrmanová, která zapěla a zatančila, a ministr pro lidská práva Michael K. se svou nejen asistentkou Lejlou A. K poslechu a tanci hrála kapela z Karlových Varů Krištůfek Robin a byly to kromě vlastních písní hlavně vzpomínačky na 60. A 70. léta, převažovali Beatles a Stouni. V tombole se daly vyhrát vskutku hodnotné ceny, když jste se trefili šipkou do kývajícího se terče, což nebyl zas tak velký problém. V převleku – něco mezi Jurajem Kukurou a kouzelníkem Žitem – jsem vše pozoroval. Když posléze mou masku na fotce viděl známý český exilový spisovatel Ota Filip, napsal, že v ní vypadám jako seriózní sňatkový polopodvodník („polo“ asi jen proto, že jsem zapomněl na bílé rukavice), ale příjemná žena po mém boku dojem z celé fotky napravuje. Ale i jako polopodvodníkovi se mi tam líbilo, takže příští rok …

Dodatečné fotografie

Dodatečné fotografie

Dodatečné fotografie

Dodatečné fotografie

Dodatečné fotografie

Dodatečné fotografie

Dodatečné fotografie

Tož nevím… Jura Sedlák

Posted in Aby jste se... by moznaprijdeijxd on Duben 26, 2010

Chtěl jsem jen pozdravit a málem se to zaseklo hned na začátku. Hlavou mi šly titulky jako „Gdyž kvetů trnky“, „Jaro je tady“, „Na svatého Juří…“ nebo „Jak sem potkál Vivu“. A tož včíl opravdu nevím… Aby bylo jasno. Venku je tak nádherně, že sedět na řitisku, u počítača, považuju za holé neštěstí. Zvlášť, když člověk žije tady u nás, v pohraničí, s lesem a kvetoucí přírodou kúsek za barákem. Víkend byl veskrze pracovní, ale neděla je neděla a z práce aj koně zdychajů, jak pravívali staří ľudé. Tož sem ráno jenom tak přeletěěl BM fotky z Dobrým dněm, vzál kolo a psa a vyrazil za horydolyčernýles, do Kostelca, na kafé a pivo, ale hlavně podívat se, jestli to to jaro myslí opravdu vážně. Příroda ví co dělá. Měsíc nás od Velikonoc kropí z vrchu hadiců a ofukuje ventylátorama chladným větrem, abysme včíl byli vděční za ty přenádherné, sváteční dny, plné slunce.  V Kostelci u Zlína je hotel, lázně a golfové hřiště, ale já tam jezdím hlavně kvúlivá té cestě přes kopec a tyma „frýrajďákama“ po lesních cestách a pěšinkách. Někdy dojde i na srnčí stezky, protože místy, které mám rád, jiná cesta nevede. Mimo Vivy jsme potkali srnca, viděli datla, dravce, bažanty, kačeny a spoustu dalších ptáků, ale největší paráda byly tři kroužící volavky černé, nad Příluckým rybníkem. Než jsem vytáhl mobil, zbystřily mne a usadily se na druhém konci, na asi dvacet metrů vysokém smrku. Nevím, co by na to řekli ornitologové – volavka na smrku… Nad rybníkem jsme potom viděli, co dovedou udělat s lúkú divočáci. Přiznám se, že to jsem ještě opravdu neviděl. No a nakonec mne dostala koňská žačka, tedy sekačka, dříve tažená koňmi, která určitě pamatovala Baťu za mlada. Nádherný stroj, kterému se možná stýská po kobylách, ale svoje si odvede i když ju táhl traktórek. Sousedovo jezírko by mohlo být na zvláštní téma. Docela by mne zajímalo, co na ně řeknete vy, vyhlášení arbitři toho správného vkusu. 🙂 Ale docházejí mi síly. Takže zatým: Dobrú noc! 😆

Na sv Juří vylézajú hadi a ščúři...

Divočina

Trnky

Jak jsem potkal Vivu

Přílucký rybník

Tož, jak po divokých sviňách

Po srnčích stezkách

Okolo potoka

Blatúchy

Starého psa novým kúskom naučíš

Tuny medu

Lužkovský rybník

Čápi doletěli!

Srdečně zdravím – Jaroslav Hutka

Posted in V apatyce nekoupíš by moznaprijdeijxd on Duben 26, 2010

Radostně oznamuji, že vydavatelství Galén ve vydávání mých Spisů pokračuje a že jsou na světě Fejetony. Jsou tam všechny, co jsem kdy napsal a má to téměř 400 stran. Více než třetina jich nebyla knižně vydána, sedm nalezeno v mém archivu. Objednat se to dá zde:
http://www.galen.cz/idistrik/vydav/?module=fulltext&page[search]=hutka&p

Fejetony jsem začal psát v roce 1977, když mi bylo zakázáno koncertování a já měl najednou spoustu volného času. V poslední sezóně v roce 1976-1977 jsem měl 170 koncertů.

Fejetony byly šířeny samizdatově, to znamená přepisováním na psacím stroji. V roce 1989 jsem si v Rotterdamu založil samovydavatelství SEBETLAČ a fejetony disidentské a emigrantské jsem si vydal v knize POŽÁR V BAZARU. Nazval jsem ji podle fejetonu, který jsem napsal v roce 1979 po návratu z amerického turné a u emigrantů mi udělal podobný malér, jako nedávno píseň Udavač z Těšína u celého národa. Byl jsem tehdy prohlášen zrádce a několik let jsem si česky nezahrál, takže jsem se naučil holandsky a vystupoval jsem v tomto neatraktivním jazyku.

Fejetony prvních sedmi ponávratových let jsem vydal v knize PODZIM JE TADY a všechny další jsem šířil většinou po elektronickém větru a nakonec zcela rezignoval na psaní do novin.

Největší radost mi udělaly ale fejetony, které vydavatel našel v balíku papírů, který jsem mu předal a který byl jakýmsi značně nepořádným archivem všeho možného. Netušil jsem, že se tam dají najít takové poklady.

Do přílohy jsem dal ediční poznámku k Básním i k Fejetonům od Jana Šulce, který obě knihy zpracoval jako redaktor a který má hlavní zásluhu na tom, že tyto Spisy, kterých bude osm, vycházejí. Fejetony se čtou dobře, tak si je kupte…

KONCERTY
duben 2010

30. pátek, Hutka, Tübingen NĚMECKO, Club Voltaire, Haaggasse 26, 20:00

květen 2010
3. pondělí, Hutka, PRAHA 2, Balbínova lit. hospůdka, Balbínova 6, 20:00
6. čtvrtek, Hutka, JILEMNICE, centrum zábavy, 19:00
10. pondělí, Hutka, PRAHA 8 – KOBYLISY, báječný koncert pro uzavřenou společnost
15. sobota, Hutka, KLOBOUKY U BRNA, klub Vendetta, v prostorech starého mlýna, 20:00
16. neděle, Hutka, POZLOVICE U LUHAČOVICE, hotel Ogar, 19:00
20. čtvrtek, Hutka, PRAHA 10 – STRAŠNICE, InGarden, Nad Primaskou 45, 19:00
22. sobota, Hutka, MŠENO, sokolovna, 17:00
27. čtvrtek, Hutka, ŠTRAMBERK, Kulturní dům, náměstí, 19:00
28. pátek, Hutka, KROMĚŘÍŽ, restaurace ČERNÝ OREL v 19:00

Srdečně zdravím – Jaroslav Hutka
www.hutka.cz

Dobrý den – Blue Monday

Posted in Dobré ráno by moznaprijdeijxd on Duben 25, 2010

Dobrý den,

dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den,dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den,dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den,dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý ráno hlavně Nele, která by bez dobrýho dne měla zkaženou neděli a spálenou tu věc a cigaretu zmáčenou slzama, dobrý ráno Vivě, která se asi mračí, Mimoze Zvědavý-nedočkavý taky a dědkovi dobrý ráno, ten taky nevyhasne a Sendymu v jeho truc samotě, I.M., kterej je podle všeho asi ve vazbě starou basmanskou pravdu – zavřít můžou, pustit musej, Jurovi sedlákovi, kterýho zřejmě pohltily agrotechnický lhůty, Matthonimu & kolektivu bujnou inspiraci a taky Terezce z Prahy 8 a jejím kamarádům dobrej den a hlavně dongiovi, kterej se mýrnixtýrnix sebere a někde se poflakuje a svoje pracně vybudovaný nedělní povinnosti přes Nelu deleguje jako šrapnel na kohokoli, zkrátka dobrý ráno, mladí ležáci, staří žebráci a tak ke strojům, vařme kafe, kuřme cikára a hlavně větrejte, ať z toho kauření maj taky něco sousedi.
A jestli jsem na někoho zapomněl, tak je to tím, že jsem starej a blbej a omlouvám se mu, jí.
Za BSP JZD Bída se sídlem Na Huntě všem dobrej den!

Smečka

Hele lidi...

Záhadné Jordánsko XIX – dongio

Posted in Dobré ráno by moznaprijdeijxd on Duben 24, 2010

Wádí Ramm

Značná část Jordánska je pokryta polopouští a pouští, známou pod názvem Jordánská anebo Moábská poušť. Ta tvoří součást rozlehlé Arabské pouště na východě, zatímco na jihu splývá se Sinajskou pouští, na severu přechází v Syrskou poušť a na západě se táhne až k Negevské poušti. V jihovýchodní části Jordánska vytvořila poušť neskutečně nádhernou scenerii – Wádí Ramm, jež je rovněž zváno Měsíční údolí (samotné slovo „ramm“ pochází z aramejského výrazu „vysoký“, „zvednutý“). Barevné odstíny písku, přecházející od jasně oranžové po temně nachovou, daly pravděpodobně i jméno starověkému království Edóm, což znamená „červený“. Jedná se o největší wádí v Jordánsku a jedno z nejrozsáhlejších wádí na světě – tato divoká krajinná oblast, chráněná od r. 1998 UNESCO, se prostírá na rozloze 720 kilometrů čtverečních. Statisíce let erozivního působení vod a větru vtiskly žulovým, pískovcovým a bazaltovým skalám a horám, tyčícím se mezi písečnými dunami, i hlubokým údolím, strmým kaňonům a úzkým skalním průrvám a soutěskám vskutku bizarní tvary a snovou podobu, díky níž si návštěvník připadá jako na jiné planetě (wádí ostatně posloužilo mnohokrát jako přírodní dekorace filmařům a několikrát zde byly natáčeny záběry „z Marsu“). Wádí Ramm leží asi 300 kilometrů jižně od hlavního města Ammánu a 60 kilometrů od přístavu Aqaba na jihu země u hranic s Egyptem a Saúdskou Arábií. Rozkládá se ve výšce 900 – 1000 metrů nad mořem, nejvyšší hora, Džebel Um Dami (Addami), jejíž vrchol je téměř celoročně pokryt sněhovým popraškem, dosahuje více než 1800 metrů.

Wádí Ramm bylo díky bohatým vodním zdrojům obýváno již v prehistorické době, o čemž svědčí řada jeskynních maleb znázorňujících zvěř, lovecké výjevy, postavy lidí. V soutěsce Chazalí, jejíž prohlubně fungovaly jako přirozené cisterny zadržující vodu ze zimních děšťů a která proto sloužila jako sídliště pravěkých lovců a pastevců, se na skalní stěně nachází významná památka – neolitické „grafitti“ staré asi 10 000 let a znázorňující pravděpodobně rituální scénu, zrození boha. V pozdějších dobách putovaly přes Wádí Ramm nabatejské obchodní karavany z východu. Na okraji wádí vyrostla významná stanice s četnými napajedly, kde zvířata a lidé sbírali síly před poslední etapou cesty směřující do Petry, jež je odtud vzdálená asi 180 kilometrů. Nabatejci tu po sobě zanechali i četné stavby včetně ve skalách vytesaného chrámu bohyně Allat. Do skalní stěny u starověkého napajedla je pak vyryt i nejstarší dosud nalezený nápis v nabatejském písmu, jež bylo předchůdcem dnešní arabské abecedy. V době první světové války zde zřídil svůj hlavní stan i známý Lawrence z Arábie, jenž organizoval povstání Arabů proti osmanské říši (1917 – 1918). Právě odtud vedl ozbrojené arabské oddíly, které dobyly významné přístavní město Aqabu, vyhnaly odtud německo-turecké jednotky a otevřely tak Britům cestu z Egypta na sever do Sýrie. Podle jeho knihy „Sedm pilířů moudrosti“ je nazván i jeden ze zdejších skalních útvarů (v knize mimochodem najdeme i Lawrencovo podivné krédo: „Dávám přednost lžím před pravdou, zvláště pokud se týkají mé osoby“), průvodci ukazují pramen, u kterého během pobytu ve zdejší poušti Lawrence stanoval, a v soutěsce Um Tawaqi můžete vidět Lawrencovu podobiznu, kterou do kamene vytesal jeden z jeho arabských spolubojovníků.

Wádí Ramm dodnes obývá několik beduínských kmenů. Největším z nich je kmen Zalabíja, který se soustředil v dnešní vesnici Ramm, dalšími jsou pak kmeny Zwejdeh, Swejlhín, Omran, Godman a Dbúr. Někteří beudíni se dodnes věnují tradičním činnostem, chovu ovcí, koz a velbloudů, pastevectví a výrobě mléčných produktů. Po celém wádí najdeme rozesety jejich tábory a stany i pasoucí se stáda. Většina se však vrhla na nový zdroj příjmů, a tím je turistika. Místní beduíni mají monopol na všechny poskytované turistické služby. Těch je nabízena vskutku pestrá škála. Nejběžnější jsou vyjížďky v otevřených džípech, k oblíbeným turistickým aktivitám však patří i treky (několikadenní putování po Wádí Ramm pěšky, na koních a na velbloudech), horolezectví (zdejší skály si oblíbili zejména příznivci volného lezení), lety balónem nebo na ultralehkých letounech, paragliding a parašutismus. Mnozí turisté si nenechají ujít ani možnost strávit ve Wádí Ramm noc. K tomuto účelu slouží několik „zaručeně pravých“ beduínských táborů, které nabízejí veškeré pohodlí včetně sprch, toalet, chladniček, příborů a bohatého programu, jehož vrchol tvoří vystoupení břišní tanečnice. Chcete-li však prožít opravdovou, autentickou „beduínskou“ noc v poušti, je lepší domluvit se s některým z místních beduínů, který rád poskytne za úplatu svůj stan. Většina někdejších nomádů se sice usadila v moderních vesnicích s komfortním vybavením, ale řada z nich nadále vlastní alespoň malé stádo koz a stan uprostřed pouště, asi jako mnoho Čechů vlastní víkendové chaty a chalupy. Džípem vás odvezou ke svému stanu, kde může být po domluvě připravena i skromná večeře (kuře či skopové maso a brambory pečené v podzemní pícce, jakou znáte z Yusriho farmy). Poté odjedou, aby stihli v televizi fotbalový zápas, a ponechají vás až do rána osudu. Můžete přespat pod stanovým přístřeškem nebo si rozložit matraci přímo na dunách. Není nic krásnějšího, než pozorovat západ a východ slunce nad rozeklanými skalisky, není většího ticha, než je ticho noční pouště, a není hvězdnějšího nebe než to, které se klene nad Wádí Ramm. Do pouště wádí však můžete vyrazit i „na vlastní pěst“. Kempování je dovoleno prakticky kdekoliv, můžete si pronajmout i džíp anebo vypůjčit stan. Stačí zaplatit vstup (dva jordánské dináry na osobu, což je asi 40, – Kč). Této možnosti například hojně využívá mládež z Ammánu – víkendové pouštní „party“ se staly v posledních letech módou.

Pobyt we Wádí Ramm můžete spojit i s pozorováním zdejší přírody. Ve skrovném porostu, který tvoří především rozmanité křoviny anebo vzácnější akácie a tamaryškové stromy, se zdržují drobní ptáci. K běžným druhům patří pouštní skřivan, vlhovec, černobílý bělořit anebo ve skalních stěnách hnízdící jiřičky. Savce zastupují především plaší hlodavci a dnes již téměř vyhynulá liška. Při troše štěstí spatříte i některé ze zástupců plazů. Žijí zde gekoni, agamy i další ještěrky a asi deset druhů hadů. Pouze dva druhy zmijí jsou jedovaté (jedním z nich je i zmije písečná, jež po sobě zanechává v písku typickou esovitou stopu). Jsou však tak vzácné, že v několika posledních desetiletích nebyl zaznamenám žádný případ uštknutí. Častěji narazíte na bezobratlé živočichy, od nejrůznějšího hmyzu a brouků až po štíry a škorpiony.

V turistickém středisku, které leží u vstupu do Wádí Ramm asi 25 kilometrů od dálnice spojující Ammán s Aqabou, si můžete vybrat z bohaté nabídky služeb. Záleží jen na tom, kolik času chcete prohlídce wádí věnovat. Stačí zvolit jeden z devíti okruhů, které trvají od jedné hodiny po dvanáct hodin. Doporučuji ten tříhodinnový, protože v jeho rámci navštívíte nejvýznamnější místa wádí – karavanní stanici, obě soutěsky i oba skalní mosty. I v největších vedrech, která v létě přesahují 40 stupňů, je projížďka na otevřeném džípu velice příjemná a místní beduíni nesmírně přátelští a vstřícní. Nejlepším obdobím k návštěvě Wádí Ramma je však jaro – březen až květen. Teploty jsou snesitelné, dny dostatečně dlouhé a poušť po zimních deštích rozkvetlá.

Po vyčerpávajícím výletu do pouště Wádí Ramm zcela jistě uvítáte koupání v Rudém moři. Takže příště vzhůru do Aqaby!

Wádí Ramm při západu slunce

Stádo koz pasoucí se v pouštních křovinách

Typický zástupce místní flóry

Jezdci na velbloudech uprostřed pouště

Stáda velbloudů se popásají volně

Výchozí stanice k výletům do Wádí Ramm

Velký most

Malý most

Příroda vytvořila roztodivné skalní útvary

Beduínský stan pod skalní stěnou

Skalní stěny ve wádí lákají horolezce

Můžete se vydat i na cestu balónem

Písek ve Wádí Ramm má všechny odstíny červené

Ještěrka či co

Portrét Lawrence z Arábie

Prehistorické skalní malby

Wádírammský přírůstek pro Nelu

Vážená a milá, frivólní Nelo, – dongio

Posted in Dongiův objektiv a jeho příspěvky by moznaprijdeijxd on Duben 23, 2010

jménem svým  – a věřím že i jménem ostatních a snad i jménem JXD – Vám vinšuji vše nejlepší k narozeninám. Zároveň připojuji sedm následujících přání:

Ať kolem sebe máte stále spoustu pěkných chlapů a věrných přátel.

Ať máte peněz jako kapek rosy na ranní pavučině.

Ať je v řekách spousta ryb.

Ať rozpletete každý uzel, který vám život postaví do cesty.

Ať máte stále odvahu objevovat nové věci.

Ať vždy uhodíte hřebíček na hlavičku.

Ať vždy najdete někoho, komu naložit práci na záda.

😥 https://moznaprijdeijxd.wordpress.com/2010/09/20/nejnavstevovanejsi-prispevky-od-zalozeni-blogu/#comment-47244

Lze udělat ze sebe velkého šaška – z mailu

Posted in Anketa by moznaprijdeijxd on Duben 23, 2010

i s malým Kašpárkem?

Striptér zaplacený manželem

😆

Mail od čtenářky Terezky

Posted in Jak to vidím by moznaprijdeijxd on Duben 21, 2010

Vážení blogisté,
patřím k pravidelným čtenářkám tohoto blogu, S blogem jsem seznámila řadu svých přátel i kolegů, společně jsme se shodli mnohokrát na tom, že Váš blog patří k nejzajímavějším, nejzábavnějším a nejpřínosnějším blogům vůbec. Bavím se rovněž nad diskusemi, ačkoliv jsem dosud necítila potřebu zapojit se. S kolegy v práci mnohdy netrpělivě čekáme na nové příspěvky, z nichž se pokaždé dozvíme něco nového. A v této souvislosti Vám dnes píši. Pro nové informace jsou přínosné především články autora s přezdívkou dongio. Dnes jsme se bavili o novém díle islámského slovníku a napadlo nás, že by dongio mohl podobným způsobem zpracovat i další náboženství, pokud by to bylo možné. Podle našeho názoru by o tyto slovníky byl stejný zájem jako o slovník islámu. Prosím, aby tuto možnost autor zvážil.

Děkuji

Tereza Luňáková, Praha 8