Lázeňská atrakce a návštěva Katky
To byl zase den, popadl jsem Rockyho a vyrazili jsme za Lubošem Andrštem na koncert. Na kolonádě jsem Rockymu nasadil košík, aby si jen čirou náhodou nespletl cizí lýtko s kabanosem, a vysloužil jsem si pohled, že by ode mne jinej pes nevzal metrický cent šunky! Komik. Cestou ke scéně za muzeem jsme v davu narazili na velice milou a vzácnou návštěvu v podobě Katky, kterou při potulce městem doprovázeli ramenatí kluci s náhodným uměním juda. Nohy nic moc na takovou divu, ale knír byl velice sexy! Na nádvoří jsem uslyšel nečekaný vícehlas a Pichlík mě vzápětí dorazil výčitkou, že si z jeho slov dělám prdel, včera mě prý upozornil na změnu v čase ohledně souvislosti s koncertem, kterej byl očekávaně skvělej. Alenka tradičně utekla z dosahu Rockyho čelistí navzdory koženýmu náhubku, a tak jsem osamoceně inhaloval Redwajtky jako poslední i zapadlej vlastenec u šatny pro celebrity, abych vyrazil na zpáteční cestu s pocitem, že mne za takový selhání zcela opustí přízeň našich milých žen na blogu a už navždy upadnu do spárů JS, která mi teď prostřednictvím spamu radí, abych si našel podnájem u nějaké ženy, prej letí na umělce i navzdory faktu, že Rocky už ulízal a sežral nejmíň tři důvěřivý bytný! Ale čacký Rocky opět nezklamal a zcela profláklou šanci zachránil nečekanou lázní v kašně pod okny pana Kubery!
Prosím, všimněte si tradičně potutelného úsměvu naprosto neodpovědné mladé voličky!
A to je vše.
🙂
Poslední den od Witch
Co vám budu všem líčit, ze zkoušek jsem měla vítr takový, že jsem tu změnu počasí nakonec fakt nejspíš přivolala já. Hlava mi už nebrala naprosto nic, ale protože se znám, denně jsem si tak třikrát, čtyřikrát opakovala texty a hustila slovíčka. Bylo to týrání nebohé starušky, neb jsem poté stejně nebyla schopná nic zpaměti vydolovat. Zato takhle po nocích jsem ve spaní šprechtila a trpěla nutkavou představou, že musím dohledat nějaké slovíčko.
V úterý jsem vstala před třetí a uvědomila si, že nastoupila duševní anestézie. O amnézii nemluvím, na tu jsem už byla zvyklá. Bylo mi zkrátka všechno fuk, spala jsem cestou až do Berouna. Potom jsem nevydržela a prošla textíky znova. Fuj.
Ke škole se mi šlo lehko, protože bylo krásně a to se s nějakou trudnou náladou nesnáší. Domy u školy splývaly s nebem a mne popadla pošetilá myšlenka vystavit je jako protiklad Sendyho NY.
Profesorka však byla na škole už ráno, což mne zaskočilo. Hodlala jsem si témata ještě jednou nějak přeříkat, ale co teď? Tak hup do toho, ať už přestanu šílet!
Samozřejmě jsem dostala Drogen a z tématu jak čtyři nohy jsem rázem věděla jen Drogenkonsumenten, názvy společné celému světu a Abhängigkeit (závislost). S čímž tedy pět minut rozprávění neuděláte. Na potítku jsem mohla být docela dlouho, přinutila jsem se ke klidu, nařídila si vzpomenout na osnovu a tak tři minuty přednesu pomalu zaplnila. Nebudu vás napínat, seplo mi docela dost výrazů, ale kdybych mohla jenom mrskat slovíčky, asi by mi bylo líp. Zkrátka úplně opačně, než v lednu, lítám od pangejtu k pangejtu.
Potom jsme se s paní profesorkou trochu zakecaly o životě, nikdo další zrovna nebyl, ale já se snažila blekotat i civilní věci semotamo deutsch, neb jsem ještě neměla známku v indexu. Nakonec se tam objevila a hezká k tomu. UFFFF!
Ještě na korespondenci jsem sfoukla dlužní úpis, odevzdala index třídní pro ředitelské razítko o ukončení ročníku a tím pádem byla volná. Prázdniny jsem honem oslavila s kamarádkou poblíž kostelíka a Petrské věže. Drze jsme na ně připily Sedmi kulemi.
Potom už se na tu rozvernost Pánbu nemohl koukat a zatáhl oponu. Mazaly jsme na Florenc. Autobus pomaličku najížděl, rozvážně se kolébal, nebe černalo. Když se otevřely dveře a já zašla pod stříšku, začalo bubnování. Jak se sluší na čarodějnici, prošla jsem pohodlně mezi kapkami, co se rozpleskly jedna o bus a druhá o střechu. Poté to chlístlo.
Když teď probírám vzpomínky, nebylo to nic hrozného, žádný trest ani zdvižený prstík. Jen sladké poťouchlosti. Sice jsem nechytla vyfotit ani jeden blesk, ale postupně nastoupilo několik mladých mužů. Zmokli tak, že mohli ždímat oblečení a honem ze sebe stahovali trika. Dámy, dnešní mládež, nastupující do stejného spoje, kde jsem já, na sebe opravdu příkladně dbá. To byla tělíčka! A tak mi ten večer začal slibovat hezký začátek. Prázdnin, samozřejmě!
Vzkaz od von Rammstein
Tak, moji milí.
Dokončil jsem pro vás nahrávkový výběr ze sebe, jenže jsem zapomněl, kdo všechno měl zájem.
Tak vás prosím-objednejte se mi tady, jo?
Pokusím se to poslat elektronicky.
Pokud by se nezadařlio, musel bych vás poprosit o korespondenční adresy a poslat CD.
Pro jistotu zopakuji mail:
von.rammstein@seznam.cz
Je to výběr ze tří zatím vyšlých alb.
Pokud by to někoho z vás zaujalo natolik, že by zatoužil po kompletních originálních CD, mohu je zaslat, ale to už stojí peníze 😦 Ale ne zas tak velké 🙂
vR
STRACH A FASCINACE – Vladimír Ondys
Drobně pršelo. Večerní ulice v centru města je tvář staré ženy smířené s osudem. Nechtělo se mi vystoupit z auta. Poslouchal jsem smutnou píseň. Revolucím už dávno nevěřím a evoluce je přelud. Jak se smířit s pochybnostmi, když člověka zasáhnou znenadání jako kolaps ledvin? Na chodníku jsem zahlédl známého malíře. Pospíchal a svíral obrovské desky v podpaží. Netušil jsem, co skrývají. V klubu bylo plno a paní Purkytová mi řekla, že číslo mé rezervace je sedm. Dobré místo. Kolem cizí tváře a plno. S kávou u stolu se třemi volnými židlemi jsem asi připomínal Robinsona. Několik postávajících, nezbylo pro ně místo, a otazníky v tajných depeších kradmých pohledů. SOS z neznámých očí. Na zdi v baru několik kreslených vtipů. Pozůstalost po výtvarníkovi, který se zastřelil. Při náhodném setkání před lety v Alejní ulici mi tvrdil, že neduhy a stáří mu rozkradly tužky a je otrávený životem. Nezájem krys sype jed do zákoutí městských uliček i vykřičených hospod jako návnadu pro lidi s velkým srdcem. Po úvodní skladbě zavířil vzduch a Veronika s Alicí mě zachránily před osaměním. Klávesy. Zastavený dech. Kytara v rukou Mistra a škleb při soustředění. Holohlavý čahoun, buben a zvláštní zvuk basy při sólovém vystoupení. Hlas zpěvačky zazněl až z New Jersey. Je to evoluce nebo revoluce v prchavém okamžiku souznění? Společnost tvořená schopnými jedinci. Luboš Andršt Blues Band.
L. Andršt – g. + R. Davis (USA) – voc. + J. Kořínek – org. + Z. Tichota – bg. + P. Razim – dr.
Sorry
Nechtěl jsem svůj příspěvek vkládat sem, abych nenarušil své předsevzetí, ale stejně jsem neodolal, abych vás na něj neupozornil.
🙂
http://ondys.wordpress.com/2009/05/28/katerina-brozova-by-si-socku-nikdy-nevzala/
Sendymane, do komentářů to neumím vložit, tak alespoň takhle jako Tvůj příspěvek.
Jak to viděl Sendyman
Jak se tak probírám tím málem, co mi zbylo, napadlo mě se po 10 letech podělit… Je jich asi 30 (drasticky jsem redukoval ze zhruba desetinásobku), tak jsem je alespoň zpidimalizoval… Komentář neposílám. Je to zbytečné a osobní. Snad jen, že jsme to na hokeji dali Amíkům sežrat: Bylo to rok po Naganu a na ledě lítalo v obou mužstvech 9 Čechů…
Ahoj
Další fotky budou následovat, až si trochu užijete tyhle.
🙂
59 komentářů