Možná přijde i JXD

Děkuju Ti Pane – Blue Monday

Posted in Jak to vidím by moznaprijdeijxd on Březen 19, 2011

…. začátek si nepamatuju, nebo jen nějaký útržky … s mámou a hromadou psů kolem, stejnejch jako já, jen jinak barevnejch, já nevím, jak vypadám a je mi to jedno, ale kolem byli bráchové a ségry a některý byli strakatý, černý a pálený a některý jen světle žlutý a jo! a jeden byl skoro celej  černej a měl takovou masku na tlamě, srandovní, a to byl ten můj brácha, o kterým budu povídat, i když tenkrát jsem to tak nebral a ani jsem vlastně tomu nerozuměl &  a ty misky se žrádlem, to jsme se tam všichni napáskovali a odstrkovali se tlamkama a jen se nacpat a pak odkulit …a pak zmizela ta světlá s tou černou skvrnou na hřbetě, pak ten s náprsenkou a pak te velikej a silnej a …. a pak jsme zbyli je sami dva, máma byla za plotem a my dva s bráchou – ten s tou maskou, pamatujete? & byla nám i zima a měli jsme hlad, tak jsme žrali takový zakroucený žlutý věci, co jich byla na zemi spousta a mezi který nám vobčas nasypal někdo granule, když pršelo, měli jsme i vodu a máma kňučela, když jsme k ní chtěli skrz plot, aby nám dala napít, když nepršelo, ale nemohli jsme k sobě & potom přišel člověk a vzal nás & nacpal do divný díry smradlavý a hejbalo se to a byla tam tma a tak jsme voba s bráchou posrali a pochcali a dokonce poblili & takovej strach jsme měli a protože jsme už pár dnů nic nežrali, kromě těch žlutejch hoblovaček, tak toho z nás zase moc nebylo, třáslo to s náma a řvalo tak, že jsme byli voba bez sebe a najednou se udělalo světlo a viděli jsme tlamu člověka a ten nás chyt voba za kůži na krku a vyndal ven a položil a zem. A to je první, co si dobře pamatuju, jak ten člověk vypadal, úplně blbě, vůbec ne jako pes, ale jako když stojí na zadních a vůbec mu to nevadí ….

Když nás zavolal s bráchou, byli jsme zvědaví & najednou jsme ucejtili ŽRÁDLO a tak jsme se do toho pustili a bylo toho hodně a dost pro voba a ještě víc a tak jsme se cpali až …až jsme se poblili a posrali a člověk byl zaraženej a mluvil si do ruky a pak přijel jinej člověk a ten nám mačkal břicho a pak nás pích, jen malinko & jsme dostávali pár dnů jen malý žrádlo, ale zase skoro furt a tak nám bylo dobře a měli jsme … ale to jsem zapomněl říct, i hračky a s náma si hrál člověk a byly to takový zápasy s náma  a s ním a mezi sebou a člověk, kterýmu budu říkat ten náš, vyhrával a někdy se svalil na záda a prohrál a to jsme na něm skákali a vrčeli a dotírali na něj a von se smál! Vůbec mu nevadilo, že prohrál a tak jsme ho ještě trochu pokousali a běželi po louce & to jsem neřek, bydleli jsme v domě, teda my ne ten náš v domě, ale my jsme tam mohli chodit, a kolem domu byly louky a dvůr a stráně a tam jsme mohli lítat, jak nás napadlo a tak jsme honili kosy a drozdy a taky sojky a straky a když  na jedný hrušce vzádu začala posedávat káně … to bylo něco pro nás, hned jsme ji hnali a ten náš se smál, káně se vždycky spustila nejdřív dolů a to jsme si už už mysleli, že ji máme a pak se vznesla a byla pryč & nejkrásnější byl konec dubna, kdy přestal bejt ten náš nasranej na bláto a že není tráva, ale že už jsme měli teda začali mít čistý nohy a nervali jsme z bláta kusy, ale drn si už  dokázal poradit a slunce už hřálo a hodně hřálo a když fakt hodně, tak se na stromech začalo dělat listí a zas byl tak trochu a potom víc stín & tak šel čas a zase v zimě jsme měli srandu ze sněhu, to se jeden rozeběh a vrazil čumák pod závěj a pak běžel jako o závod a jako sněžnej pluh, až se sníh rozstřikoval na ty dvě ostatní strany & takže jsme si užívali jak jen to šlo a ten náš chodil s náma a smál se a někdy po nás házel kusy sněhu a to jsme je chytali do huby a

& se jednou objevili nějaký lidi a měli s tím naším nějakou řeč a von dost teda křičel a strkal je ven a a potom jsme seděli a mudrovali a nějak se to zdálo i nám, teda mně, brácha byl vždycky dost lehkomyslnej, vážný & jsem mu volizoval hubu aby neblbnul, že je všechno dobrý & se vrátili ty lidi a byly černý a na zádech měli nápis exekutor a policie a najednou bylo všude kolem plno řevu a rány a bolest a tma a pak jsem se probral a měl jsem hroznou žízeň a slyšel jsem, jak mluví, že pro šikmovoký jatka jsme starý, ale že u Litoměřic je chlápek, kterej dělá zápasy a  tam že bude kšeft a zase byla tma a pak jsem viděl bráchu v nějaký kleci, jak vstává a jak se rozhlíží kolem a viděl jsem lidi, který stáli kolem něj & slyšel jsem jak jeden povídá, ten bude dobrej a viděl jsem, jak ho pouští  z tý klece ven a jen brácha jde a mžourá do světla a jak neví, co se děje, von byl vždycky trochu pomalej ale zase takovej dobrej, klidnej i když mám vod něj procvakaný uši jako lístek vod tramvaje, jak říkal ten náš a najednou mu železnou trubkou vyrazili zuby a von bolestí a tou zradou vydal takovej zvuk, že ho budu slyšet celej svůj život, jenomže to bylo málo, tak mu příští ranou přerazili čelist & von pak skočil dopředu, do takový arény, kde stál vysportovanej pes, samej sval a natřenej volejem a brácha celej bolestí zkrušenej se mu vydal naproti a protože byl zvyklej jen na slušný chování, tak tou krvácející bezzubou hubou dal najevo, že není nepřítel, ale to už na něm ten pes visel a rval z něj kusy kůže s masem a krev dostříkla až na mě & a brácha umřel potichu & já jsem věděl, co bude dál, přišli pro mě a lopatou mně přerazili přední nohy a já jsem se bolestí pomočil, ale nějak jsem věděl, že musím vydržet a tak na mě poslali toho psa & viděl jsem, že kolem tý arény stojí dámy a pánové tak nepodobný tomu našemu a věděl jsem všechno, tak jsem se na těch přeraženejch předních nohách svalil a čekal a když ten pes přišel až ke mně, tak jsem ho chytil za pravou přední a na dvakrát mu ji překousnul a a ten svalovec zaječel jako vlak, kterej jsme kdysi s tím naším slyšeli a von nám říkal, že je to poslední vlak a už jsem ho málem držel za krk, za bráchu a za ten náš život, když tam vlítli s řevem lidi a byla zase tma

& najednou mě ta strašná bolest pustila a nevím jak jsem byl na louce plný pampelišek vzduch voněl jarem a životem a  … tý vole vedle běžel brácha a ten náš se smál a běžel vedle nás …

Děkuju ti Pane, za život s lidma.

13 komentářů

Subscribe to comments with RSS.

  1. moznaprijdeijxd said, on Březen 19, 2011 at 02:40

    🙂 Dobrý, dědku, jenom se trochu obávám, aby nějakej příkladnej svazarmovec nevohrnul nos, že to moc dramatizuješ, když jsou to jen hafani. Znáš ty totálně vyjebaný kokoty, co udatně poroučej větru, dešti a pak hystericky kvílej po kdejakým zemětřesení!

  2. palosino123 said, on Březen 19, 2011 at 09:24

    Hezká, ale smutná povídka. Odsuzuju psí, kohoutí zápasy, ale i ty garážové fightery. Děsivější otázka je: Proč vzniká po těchhle věcech vůbec poptávka.

    • moznaprijdeijxd said, on Březen 19, 2011 at 12:51

      😦 Třeba to začíná u těch, co nedodržujou psaná i nepsaná pravidla, když se soudce nedívá zrovna jejich směrem, cestou k uloupení slunce vostatním pro jejich údajný štěstí a místo toho, aby je většina vytěsnila na okraj společnosti jako nebezpečný elementy, zvolí si je za šéfy tlupy snad jen kvůli tomu, aby mohla bezpracně vohlodávat vodhozený kosti ze stolů bohatě prostřenejch jenom díky kolosální chamtivosti nejschopnějších všeho.
      🙄 Milej Palosino, slyšel jste někdy vo tom, co dokázali příkladně upravení a vymydlení svazáci od SS, nebo chlastem totálně votupělí mládežníci s internacionálním cítěním k mase? Tohle je proti tomu utrejchu hotovej čajíček. :)))) Není nad nejšlechetnější záminky a cíle, když se jedná vo největší svinstvo!

  3. oldwomen said, on Březen 19, 2011 at 12:38

    BM, vzpomínky na vojnu byly bláboly.
    Ale tohle je dobrý. Moc dobrý. Hodně moc dobrý. Zvažuji vytištění a založení do šanonu s oblíbenými povídkami.

    • moznaprijdeijxd said, on Březen 19, 2011 at 13:03

      :))))) Největší blábol v tomhle státě byl a je, že máme armádu, milá oldwomen.

  4. Mimoza said, on Březen 19, 2011 at 17:19

    Ahoj BM,
    jestli je povídka čerstvá a odráží momentální rozpoložení, dělám si o Vás starosti.
    Vlado bude vědět. Dá se vůbec ze smutku vypsat?

    😆 raději neodpovídejte ani jeden, zase všechno převrátíte v prdel.

    • Mimoza said, on Březen 19, 2011 at 17:33

      Myslím osobní dotazy. 🙂

    • moznaprijdeijxd said, on Březen 19, 2011 at 23:34

      😉 Nevím, milá Mimozo, ale svýmu strachu se vždycky vysměju, samozřejmě že nezmizí, ale je pak nějak 😆 lidsky přijatelnější. 😛 Jeden by si často mohl myslet, že se pak dokáže chovat i jako kumpán, když mu jinej zaplatí kořalku!

  5. Viva said, on Březen 20, 2011 at 00:25

    Děsí mě představa, že se nejedná o fikci, ale o skutečnost. Aspoň teda zmínka konkrétního místa ve mně přesvědčení umocňuje…

  6. Mimoza said, on Březen 20, 2011 at 00:53

    Já nechápu (když pominu ostatní), proč museli psy před zápasem mrzačit? Tajně, kvůli sázkám? Aby bylo dopředu dané kdo vyhraje?

  7. Blue Monday said, on Březen 21, 2011 at 21:44

    jmenovalo se to „začátek“.
    není to fikce, a není to skutečnost. Jen se ty věci odehrály nebo se odehrávají na jinejch místech a v jiným čase. Psi se mrzačejí kvůli tomu, aby v předzápasech neublížili šampionovi.
    Jen jsem chtěl, abyste poznali tenhle svět, že to není pár granulí a připitomělý vtipkování. Marně, tak promiňte, nechtěl jsem se vtírat do bukolickejch idyl.

    • moznaprijdeijxd said, on Březen 21, 2011 at 22:47

      😯 Co se čílíš, Blue? Za chvilku sem dám příspěvek, i když jsem původně nechtěl, Ty bukolická idylko.

    • Viva said, on Březen 21, 2011 at 23:31

      Na jiných místech a v jiným čase se odehrává spousta věcí. Není to fikce a není to skutečnost. Třeba mrzačení dětí či jejich duší. Mohu to nějak ovlivnit? Asi těžko, když nejsem přímým svědkem. Mám se hroutit nad zkažeností světa? Prospěje moje chmurná nálada mně či mému okolí? Asi ne. V reálném životě se řídím heslem „s úsměvem jde všechno líp“. Mí blízcí to doposud oceňovali…


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: