Déšť aneb hadrový tygřík s vyrážkou – Palosino
PRJ
„Michalová, jdeme vůbec dobře? Přece kousek za ZOO vždycky byly, aspoň pokud si pamatuji, cely padouchů, zlotřilců zákeřných, mordýřů nájemných, traviček tajemných, zlých vztahů vzájemných.“
„Kapitáne, přece jste novým územním plánem schválil přemístění žalářních kobek o hodinu buřta svižné chůze dál, s tím, že zde vybudujeme nový tajemný bulvár, zaplněný bary, kavárnami, strašidelným dětskými koutky. Dále můžete vidět hypermarkety specializované na prodej kosmických suvenýrů a všeho, co jsme našli na jiných planetách. Muzea, galerie skýtající rekreaci a ozdravné pobyty v těch nejkrásnějších městech a mega-polích nekonečného vesmíru, oceán převrácený k nebesům, procházky peklem i rájem. Vězeňský komplex, skutečný očistec, je dál. Dál a dál, navždycky.“
„No dobře a kdy tam budeme? Myslím, tu temnou avenue, jak říkáte.“
„Ještě kousek a jsme tam. Nároží je už vidět.“
„Jak jste to myslela s tím nekonečným vesmírem? Moc dobře vím, že znáte anti-vesmír, Darta osobně, stejně jako já. Vždyť jste byla levou rukou šéfa střediska výzkumu meziplanetárního života v samotném mozkovém centru Namysla.“
„Ano, nikdy jsem Vám o tom nevyprávěla. Jsou to už stovky let…“
„Půjčím Vám svůj kabát. Je velký, ale hřeje.“
„Díky, nikdy jsem si nemyslela, že i v podzemí X97 prší.“
„Prší radioaktivní déšť s kyselinou sírovou. Ochladí, pročistí vzduch, vláhou zasytí těch pár kaktusů a fusekláčů, co tady rostou v symbióze s faunou ztracených prstů.“
„Ach, ano. Vidíte, Kapitáne, už tam budeme.“
„Vidím, zákoutí podzemního bulváru by nám mohl závidět i pes Baskervilský v krvavém, temno-zednářském souručenství s hrabětem Drákulou a Harry Potterem. Hrome, proč hned první barák, v rohu uličky sklíčené stíny je Pošta pro tebe?“
„Nevím, Kapitáne, podle mapy se hned vedle pošty nachází picérie U plešatého pulce s rovnátky.“
Picérie U plešatého pulce byl zvláštní podnik. Za barem postávala kráska pestrobarevných vlasů s mandarínkovýma očima a rty barvy uhle. Kolem rozžhaveného ústí kamen se motala bytost podobná pozemskému Indovi, jen s osmi končetinami, nervózně těkala pohledem směrem od sálu k servírce, na chvíli strnula před rozžhaveným otvorem a tak stále dokola. Končetiny nejblíže k hlavě připomínaly snad ruce, pokud jsem se správně dopočítal, s osmi prsty, pár níže také ruce, jen s prsty čtyřmi a dále kuchař mával jen dvěma ohebnými pahýly, nohy nepočítaje. Najednou Ind provedl na posledním páru piruetu hodnou krasobruslaře, zprudka zastavil, zlomil se v boku, ukázal na nás dvěma z osmi prsů, zamečel, uchopil pekařskou lopatu, v mžiku ji zasunul do pece a svižným obloukem postupně vymrštil do vzduchu dva kotouče směrem k nám. Než stačily dolétnout a rozplácnout se o stůl, stála u stolku servírka s talíři, do jejichž středu obě picy zcela bezpečně přistály. Ufo hadra.
Jak se jmenujete, děvenko? Nedalo mi, se nezeptat.
Monika Líza, Kapitáne a kuchaři říkáme Leonardo.
Vy, mě znáte?
„Jste přece Kapitán X97, ne? Mistr Leonardo Vám každému posílá dva poháry výtečného Bukkako Genki.“
„Děkujeme. Michaelová, víte, co se o Vás kdysi šuškalo na meziplanetárních poradách?
„Že jsem milenkou Darta Wadera?“ Jsem sice nymfomanka, ale Dart je chlapík z jiného těsta, podobně jako vy, Kapitáne. Nevím jak to vyjádřit, ale naše životy jsou slisované.“
„Co?“
„Slisované, zpresované, zmáčknuté, determinované, ale můj i Váš trochu jinak.“
„To vím. Na Zdraví! A jak to bylo s Waderem, vyprávějte.“
„Ale no tak, Kapitáne, nezdá se Vám, že někdy kolem sebe vidíme více vůle, než schopností?“
„Ale jděte, povídejte o Waderovi, milá, nejmilejší.“
„Hm.“
Možná přijde i JXD 
🙂
Kapitán a spol. byli v Bratislavě?
😛
Sory, že odpovídám tak pozdě, ale někdy kolem čtvrtku, kdy jsem poslal další kus své geniální story, nikdo neblogoval, tak jsem si říkal, že mé opusy působí jak Vondra na koalici a raději jsem konstruktivně popíjel. Ne, od čtvrtka střízlivím, ale maník, kterému lezu na net nějak odstínil wifinu a jí musím surfovat u polootevřeného balkónu a o víkendu byla fakt zatracená kosa.
Navíc někdy se mi nechce psát, ani cokoli číst i mimo net, dokonce ani poslouchat tubu, snad jen trocha porna.
V Bratislavě jsem nikdy nebyl.
Já své příspěvky bral jako takovou slovní vatu, ale když těch příspěvků poněkud ubylo, jsem mírně v rozpacích. Mne pobavilo, že jsem napsal „zlomil se v boku (lepší by bylo v pase), ukázal na nás dvěma z osmi prsů, zamečel.“ Místo prsů mělo být prstů.
No nic, jsem velký rytíř Jedi s penisem zakřiveným jako hokejka a stejně tak dlouhým!
Já se taky nemůžu připojit přes wifi. Ne snad, že bych měla zablokovaný přístup, ale nějak se mi rozpadla IP adresa nebo co. Spustila se mi aktualizace počítače právě ve chvíli, kdy jsem ho musela zaklapnout a vyrazit za hranice všedních dnů. Od té chvíle připojení nefunguje. Nerozumím hardwéru, natož softwéru, tak ho budu muset donést do léčebny. Aspoň, že v pelíšku je zatím připojení bez problému…
P.S.: V Indii jsem nebyla, tak bych Vám klidně uvěřila, že Ind mohl ukazovat nejen prsem, ale třeba i…
…ále nic 😛
Já myslím, že WordPress na chvíli spadl.
Když jenom WordPress, tak je to v pohodě…
Zdravím krásného vysokého Španěla -fandu Třince. Chi chi Vííííííí -tko – vi – ce. 😆
Jaké chi chi? Osobně moc nevěřím, že Třinec postoupí do finále. Jak platí většinou v play-off, kdo udělá méně chyb, vyhrává. Hodně rozhodují fauly vysokou holí a náhoda. Třinečtí příliš váhali se střelbou. První pětce se nedařilo a Slávia hrála doma skvělou obranu-jeden na jednoho a naši byli zdánlivě pomalí, chtělo to více bruslit. Mimo to, Slávie má lepší prodloužení (více štěstí), troufám si tvrdit i brankáře v lepší formě a další zápas v Praze a Třinec nemá aspoň jednoho nebo dva specialisty na trestná střílení.
Uchichtnutí je štengrovani ostravaka. Bo my už v tym finale zme.
Mohl to být krásný bratrovražedný boj. 🙂
Růžička, tá sviňa, ten mosí mět snáď smlúvu z čertem. Ten má kliku od mlátičky – najmeněěj. Ale umí to, bestyja jedna pražská, to je fakt…
A co třinecký Růžička? Nasázel Slávce v posledním zápase čtyři banány. To je klika jako z pr…. .
Ne, to jsou ty přesilovky…Vyhrajem..Já hledal nějaký song o Růžičce a skončil u Má tušky.Dokonce mám song od rodičů na černém kotouči, jako snad jeho druhou desku. Nebo co.
Můžete mi prozradit, jestli někomu z vás při čtení Palosinova textu výše:
„Jsou to už stovky let…“ Půjčím Vám svůj kabát. Je velký, ale zahřeje.“ také okamžitě naskočil v hlavě skvělý Nohavicův text, nádherná muzika Sabbathů a Maruščin hlas (jak ji nemusím)? 🙂
Nechci být za magora sama.
Wow, jste mě překvapila. Samozřejmě se jedná o upomínku na „Lásko voníš deštěm.“
Nevím jak mě to napadlo, vlastně vím. Ta melodie je tak děsivě klenutá vzhůru… Přitom jak jsem se dočetl na internetu, i když se nejedná o zaručenou zprávu, tak prý Ozzy prohlásil, že v podání Marie se jedná o jednu z nejlepších cover verzí jejich písní, kterou on kupodivu sám zpívá velmi nerad (v originále: She‘s Gone.).