SUMÓ SUMÁRNĚ – od Makatamana
publikováno 26. 5. 2005 v NG Česko, autor: jicc
Sumó je více jak tisíc let stará forma zápasu, která je považována za tradiční japonský národní sport. Sumó se stalo národním sportem za vlády dynastie Edo (1600 – 1868) a ačkoli je dnes oblíbené i v klubech na středních školách, kolejích a v amatérských sdruženích, nejvýznamněji je provozováno jako profesionální a divácky atraktivní sport.
O SUMÓ
Cílem tohoto sportu je vytlačit soupeře ze středu kruhu, z vyvýšeného hliněného zápasiště DOHYO nebo ho donutit, aby se dotkl povrchu dohyo jakoukoli jinou částí těla, než je ploska nohy. Zápasníci stráví první 4 minuty v zápasišti důležitými rituály: dupáním, nafukováním se, mračením se a házením solí, které mají zahnat zlé duchy a demonstrovat jejich sílu.
Rozhodnout, kdo vykročil mimo ring anebo se dotkl jako první země, je často velice obtížné a vyžaduje co největší pozornost rozhodčího GYOJI, který je oblečen do kostýmu šlechtice ze 14. století a který se pohybuje přímo po zápasišti, a soudců SHIMPAN, kteří sedí kolem ringu na zemi.
Japonská asociace sumó (Nihon Sumo Kyokai), řídící orgán profesionálního sumó, sestavila seznam 70 oficiálních vítězných technik, které se skládají z nejrůznějších sražení, podražení nohou, zdvihů, úderů, strků a stisků. Z těchto 70 je 48 považováno za klasické techniky, ale v současnosti se z nich používá už pouze polovina. Prvotním cílem v sumó jsou však především důstojnost, slušné chování a sportovní duch.
Pro sumó je typické nošení břišního pásu MAWASHI, který je skládaný, ovinutý kolem slabin a dále omotaný pevně kolem pasu a na zádech zauzlovaný.
Během turnajů, ale ne během tréninku a výcviku, mají zápasníci na pásu provázek SAGARI, který je zastrčený za první záhyb mawashi, odkud v zápalu boje pravidelně vypadává. Během zápasů usilují borci o to, aby byli pevní a neústupní. Díky použití toho správného chvatu se pak snaží dosáhnout toho, aby svého soupeře vyvedli z rovnováhy.
ZÁPASNÍCI
Tradičně většina uchazečů o sumó pocházela z rolnických rodin. Zápasníci začínají se sumó kolem 15 let a svoji kariéru končí ve věku okolo 30. Vrcholoví zápasníci měří průměrně 185cm, nejlehčí mají kolem 100kg, nejtěžší pak i 240kg.
Profesionálové jsou organizováni do pyramidové hierarchické struktury. Cesta od začátečníka až na vrchol zcela závisí na schopnostech a inteligenci daného zápasníka. Rychlost, s jakou zápasník v hierarchii stoupá nebo klesá, zcela závisí na poměru vítězství a proher na konci každého z turnajů. Na základě toho jd vypočítána jeho pozice pro příští turnaj a poté zapsána společně s jeho jménem a se jmény a pozicemi ostatních zápasníků čínskými znaky na seznamu, kterému se říká BANZUKE. Jedinou neměnnou pozicí je YOKOZUNA (velký šampion), který je tak vysoko, že se může ‚posunout‘ už jen do důchodu.
Pouze zápasníci dvou nejvyšších kategorií, JURYO a MAKUUCHI, dostávají pravidelný příjem. Také užívají titulu SEKITORI (vrcholový zápasník), a ti jediní mají právo mít během turnajů své dlouhé, naolejované vlasy učesány do tradičního uzlu ve tvaru listu gingko, účesu šlechticů, nazývaného OICHOMAGE.
Sumó je plné obřadností, vše v něm musí být vykonáváno velmi precizně. Jedním z těchto obřadů je i YOKOZUNA DOHYOIRI (vstup do ringu velkého šampionátu), jiným je DAMPATSUSHIKI (obřad stříhání vlasů). Zápasníci senioři prostřednictvím tohoto obřadu veřejně odchází do důchodu (INTAI-ZUMO). Zápasník, který je oblečen do nejlepšího obřadního kimona, se slavnostně naolejovanými vlasy, se posadí do středu zápasiště. Vedle něj se postaví hlavní rozhodčí v obřadném turnajovém oděvu s pozlacenými nůžkami. Postupně k zápasníkovi přistupují jeho přátelé, příbuzní, kolegové, osobnosti a členové fanklubu (KOENKAI), kteří vstupují do ringu, aby mu každý odstřihl pramen vlasů.
TURNAJE
Původně byly každoročně pořádány pouze 2 turnaje, ovšem od r. 1958 jejich počet stoupl na šest a na tomto počtu se zastavil na počátku 90. let. Velká šestka turnajů se koná každý druhý měsíc ve čtyřech různých městech.
V r. 1949 vzrostla délka turnaje z tradičních 10 na 15 dní. Turnaj vždy zahajují zápasy žáků z MAEZUMO (presumo), bojujících v kvalifikaci a pak začíná dlouhý postup čtyřmi nižšími divizemi. V těchto divizích se bojuje 7 z 15 dnů turnaje. K tomu, aby mohli postoupit do vyšší divize, potřebují dosáhnout minimálně poměru 4 výher proti 3 prohrám. Jakýkoli méně příznivý poměr znamená ztrátu dosavadního postavení v listině MAKEKOSHI a tím pádem degradaci.
Zápasníci v juryo a makuuchi divizích zápasí jednou denně po celých 15 dní. Musí zde vyhrát alespoň 8 z 15 zápasů, aby se dostali do listiny KACHIKOSHI. Celý turnaj nakonec vyhrává zápasník makuuchi s nejvyšším počtem výher.
STÁJE
Cílem systému stájí (HEYA) v sumó je především výchova mladých zápasníků v sumistické šampiony, během níž je jim vštěpována přísná etiketa, disciplína a speciální hodnoty sumó. Každá heya je nezávislou jednotkou. Každý profizápasník patří k jedné stáji, která je jeho domovem po celou dobu kariéry a často i potom. Jedinou výjimkou jsou ženatí sekitori, kteří smí žít mimo stáj se svými ženami a denně dochází na trénink. Od června 1992 existuje celkem 44 aktivních stájí.
Stáj je vedena pod absolutní kontrolou jediného bosse OYAKATA. Jde o bývalé seniorské zápasníky a členy Japonské asociace sumó. Stáj, kterou vedou, je většinou i stájí, za kterou předtím zápasili. Jsou zpravidla ženatí a žijí ve speciálních čtvrtích se svými ženami, kterým se říká OKAMISAN (jediná žena, žijící ve stáji).
Okamisan hrají zásadní zákulisní roli v hladkém chodu stáje, ale jejich povinnosti nikdy nezahrnují vaření či uklízení pro zápasníky. Tyto a další ‚domácí‘ práce mimo obydlí oyakatů vykonávají žáci a níže postavení zápasníci.
Náklady na chod stáje jsou hrazeny z pravidelných dávek od asociace a z darů příznivců stáje.
VÝCVIK
Den začíná ve 4.00 nebo v 5.00 pro nejmladší, nejníže postavené zápasníky, kteří připraví ring a začínají cvičení. Čím výš je zápasník v hierarchii, tím déle může spát. Zápasníci úrovně makushita vstávají v 6.30 a do ringu jdou v 7.00. Juryo zápasníci přichází v 8.00 a makuuchi zase po nich.
Fyzickým předpokladem k dosažení úspěchu v sumó jsou rovnováha, hbitost, pružnost a co možná nejníže umístěné těžiště. K tomu, aby bylo tohoto všeho dosaženo, zápasníci takřka neustále provádějí tři tradiční cvičení: SHIKO, TEPPO a MATAWARI.
Ke cvičení shiko je třeba zaujmout postoj s široce rozkročenými chodidly, hluboce se nadechnout, naklonit se tělem na levou stranu, zvednout pravou nohu co nejvíc do strany a co nejvíc do výšky, a poté dupnout s hlasitým vydechnutím. Celá akce se opakuje s levou nohou a tak pořád dokola. Začátečníci by měli cvičit shiko minimálně 500x denně!
Matawari vyžaduje sezení na zemi s nohama roztaženýma co nejvíce do šířky, čím blíž ke 180′, tím lépe. Pak se zápasník snaží předklonit co nejvíc k zemi a přitisknout se k ní celou horní částí těla, od pupku až k lícním kostem. Seniorští zápasníci pomáhají těm méně zdatným tím, že se jim postaví na záda. Au!
Teppo znamená ‚bijící koš‘ – dřevěný sloup zatlučený do země, do kterého zápasník bije otevřenou rukou střídavě z levé a pravé strany. Toto cvičení zlepšuje schopnost načasování a koordinace.
V 11.00 se zápasníci vydají do koupele, nejdřív senioři. Následuje přesnídávka, první a nejhojnější jídlo celého dne. Nazývá se CHANKONABE, a jde vysoce kalorická jídla z mořských chaluh, kuřecího, vepřového a rybího masa, tofu, fazolových lusků, zelí, mrkve, cibule a další zeleniny. Seniorští zápasníci jedí z mísy tuto směs společně s miskami rýže a zapíjejí to pivem. Mladší zápasníci jedí to, co zbude.
Kromě domácích prací končí oficiální zaměstnání mladých zápasníků ve stáji po konci jídla až do dalšího rána, kdy zas začíná KEIKO (cvičení). Vždy, když zápasník opouští stáj, musí být úhledně oblečen do kimona a jeho vlasy, jsou-li dostatečně dlouhé, musí být pečlivě potřeny olejem, učesány a svázány do tradičního účesu měšťana z 18. století.
Z internetu: from guzer.com
Možná přijde i JXD 
😯
Prvnííí hned po Vladimírovi, ale promiňte mi, přečtu si to rozumně až zítra… 🙂 Brou 🙂
Je to možný? 14 hodin žádnej pohyb?? 🙂
Tak si tady zabondím sám, když jsou všichni při pondělku takoví pilní a pracovití 🙂
To už není o píli, ani ničem jiným, to do Teplic a na Moravu už nejde proud? 🙂
Návštěvnost nic moc, Miilku, asi jsou všichni vysílení z evolučního zasunutí volebního lístku do bedny s kroužkováním. 😛 Dneska jsem si pouštěl starý pecky z šedesátejch: Stouny a podobně, stálo mne to hodně peněz a úsilí, jsem existenčně totálně na dně, ale je pro mne silnej pocit vidět největší pijavice, jak se bezmocně kroutí.
😆
Výjimečně chválím mladý, je to především jejich vítězství!
Vidím, Vladimíre, že je dobře, že jsem uvedl, čím se chlapíci živí, jinak by ten Váš obrázek mohl být lehce zavádějící. 🙂
Ale jenom lehce. 😆
Přímo dietně. 🙂
Máte docela odvahu pověsit sem pojednání o sumo. Po tom honu na čarodějnice, který způsobilo MS v hokeji. 😀
Mě sumo moc nebere, ale zní strašně hezky, když mluvíte o důstojnosti a slušném chování zápasníků. Východní bojové sporty kladou všeobecně důraz na slušnost a čest.
Kdysi jsem fascinovaně poslouchala nějakého Pařízka (snad nekomolím jméno) v TV na dvojce o sobotní noci. Český zápasník sumo, už nepamatuju úspěchy a medaile, ale překvapilo mě jak mluvil tiše, působil vyrovnaně, klidně a vůbec nebyl tlustej! Mluvil o tom, že sumo je kombinací východní filozofie a sportu a že je to vlastně strašně „jednoduché“. Musíš jít do boje s přesvědčením že vyhraješ a pak vyšoupneš z kruhu i sebetěžšího soupeře. 😆 😆
Vono je to asi trochu složitější, milá Mimozo, ale je mi na bojovejch uměních i sportech velice sympatický, že vedou Mistry k tomu, aby se snažili vyhnout boji a nezneužili svou schopnost, když zrovna a vyloženě nejde vo život. Silnej duch i vysoká míra sebevědomí je k tomu nenutí. :)))))
Asi je to zbytečný to opakovat, ale jsou dvě věci, který spolu souvisejí jen vnějškově, ale je v nich podstatnej rozdíl. Hokej (fotbal, českou házenou, gorodky….) hrát a na hokej (fotbal, českou házenou, gorodky….) koukat a trávit tím hodiny a hodiny a denně.
Žádný čarodějnice.
Jen postoj k životu, ať už ho máme od čehokoli nebo kohokoli.
Vono je to možná i o kolektivním pojetí svejch životů a snaze najít si pro sebe správnou tlupu příkladnejch vítězů! 😛 Je zvláštní, jak rychle nadšení vychladne v případě neúspěchu, na tohle jsme v Čechách přímo kadeti!
Já s váma přece souhlasím. Vysedávat hodiny a hodiny před bednou to je promarněný čas.
Kolik hodin ročně byste vzal na milost?
Aspoň pár zápasů na MS ve fotbale jednou za čtyři roky? 😈
Protože já už se strašně, strašně těším. 😆
Jaký rozdíl je v čase stráveném na Eurosportu u sumo oproti finále v hokeji Česko – Rusko ?
To je snad víc, než deset let, spíš patnáct.
To jsem byl ještě mladej trouba.
😀 😀 😀
Mě na tom sere nejvíc to nabalení kšeftu, že to nemá už nic společnýho se sportem, že je to jen prostředek mocnejch, jak si votočit kolem příslovečnýho (prstu) masy. Jak jim postupně a pořád vštěpovat určitý a jasný formy chování, jak jim ukazovat modly, aby i voni ze svejch dětí od tří let dělaly votroky tý slabomyslný představy, že jednou budou nad jejich „výkonem“ u TV masy řvát „štěstím“.
Přitom je jen Ariel, nic víc.
😀
Ano, ale mě ty kurvy nedostanou. 😀 😀 😀
Nevím, jestli se jmenuje Pařízek, ale jeden takový ‚sumíš‘ je manžel L. Výborné – bývalá (?) moderátorka. 😉
Bezva!
Zase nějaký poučení. Kdysi jsem se díval na TV v noci na Eurosport a sumó tam bylo myslím nějak docela pravidelně. Měl jsem i svoje oblíbence, jeden byl snad z Hawaie (?) a jeden měl takový srandovní jméno a nebyl zdaleka největší, ale byl úspěšnej. Nezapomněl jste na házení soli?
😀
Vždyť je házení solí zmíněno. 🙂
A jo, já jsem to nějak prošvih.
😦
Mám rád všechny sporty. Snad až právě na tuto výjimku. Sumo považuju spíš za show, srovnatelnou s americkým wrestlingem. Nikdy bych nedopustil, aby se ze mě stala taková neforemná hrouda, možná dobrá v zápasišti, ale neschopná vyjít osmé patro bez propoceného trika xxxl. 🙂
No vono možná, že to tak „z vonku“ vypadá. Ale ti chlápkové jsou strašně rychlí a umí se rozhodovat ve zlomcích času. To, co třeba vypadá, jako když usínaj vopřený jeden vo druhýho, to je boj o rovnováhu, kde nejspíš rozhoduje ta příslovečná kapka. Už jsem to moc let zase neviděl a nevím, jak běhaj do schodů, ale dech tam hraje stopro velkou roli, bez dobrýho dejchání se hrajou i blbě šachy. A tady musíte udejchat svý dva metráky a jeho dva metráky a k tomu dynamický napětí, když utočí nebo nebo odvrací útok.
A myslím, že to osmý patro by nebyl problém, trikonetriko!
😀 😀 😀
Notnou dávku imaginace podle mě vyžaduje představa o dvousetkilových kozatých chlapech jako o sportovcích. Ale neberu Vám ji. Já se mnohem raději podívám na box, nebo na svoje oblíbené MMA, kde si tihle mrštní sumisté nikdy ani neškrtnou. 🙂
To je pro Makatamana.
V boxu je pro mne neskutečnej zážitek vidět v akci Ukrajince Vladimíra Kličko, jeho bratr Vitalij je asi větší bijec, ale voba jsou to Mistři, jaký se roděj snad jednou za celý století. Jinak mám z podobnejch sportů nejraději aikido, který dost zpopularizoval herec Steven Seagal.
Jsem něžná žena, upřednostňuji K 1. 😀
Je to tak. Zápas Vitalije s Lewisem byl neskutečný. Já mám nejradši brazilské jiu-jitsu. Je to taková válečka po zemi, ale člověk co to ovládá může složit každého. Jednoduché a zatraceně účinné.
Co je MMA netuším, ale srovnávat box a sumo je stejně mimo, jako to srovnání s wrestlingem. Četl jste ten článek? Jestli jo, pak nechápu, kde se Vám vyrojila paralela na box a wrestling. 😀
A řešit kdo by si kde škrtl a kde ne, mi přijde stejné, jako řešit jestli alien, nebo predator. 😀
Kde srovnávám box a sumo? Ode mě jste si mohl akorát přečíst, že sumo spíš než za sport považuju za show (stejně jako wrestling). Rovněž neřeším, kdo by si kde škrtl. Není to totiž třeba řešit. Viděl jsem několik zápasů ve volném stylu, některé z nich jsou na youtube, kdy byl jeden ze zápasníků sumista. Všichni dostali na prdel. 🙂
Tady máte jednoho mrštného sumistu za všechny, jen se podívejte na toho sportovce, kterému dělá problém i otáčení se za soupeřem. 🙂
Něco podobnýho jsem viděl jako skutečnou rvačku v Hamburku mezi nějakým Asiatem, použil karate, a Němcem. Bylo to mnohem brutálnější a ten konec byl asi o dost závažných poraněních vnitřních orgánů, karate je na ně učiněný svinstvo a ten šikmookej očividně věděl dobře, kam má švihnout, uskočit a opět zasadit hodně jedovatej úder. 😯
Ten velký se jmenuje Emanuel Yarborough: 204 cm, 320 kg. Amatérský mistr světa v sumó. Do profesionální japonské soutěže se nikdy nedostal. Čech Jaroslav Poříz je dvojnásobný amatérský vicemistr světa. Yarborougha tuším porazil. V Japonsku, kde se zdokonaloval si vysloužil zápasnické jméno Bílý Medvěd.
Vítejte a dík za upřesnění. Ale ten menší by skutečnýmu medvědovi nikdy neutekl! 🙂
Ale vypadá tak trochu jako Steven Seagal, že jo?
😆 😛 😆
Ten větší? Jako by mu vypadl z oka, sofistikovaná! 😆
Já myslela menšího, zneuznaný 😛
Ale hovňo, sofistikovaná, mne úředně uznali a ještě mi naložili za odměnu. Do smrti to nerozdám! :)))))) Asi napíšu sonet: Jak přežít záplavu společenskýho štěstí a nezešílet radostí!
Tak nevím… show, wrestling? 🙂 To už chce notnou dávku imaginace. Sice jsou to ‚neforemné hroudy‘, ale v lepší kondici a mnohem mrštnější, než by se zdálo. To není o hromadě sádla, Thomasi. 😀
Zřejmě jste, Thomasi, vůbec nepochopil o čem sumó je. Ono toho je víc, co Vám uniklo. Předně, ten příspěvěk je o sumó, ne o tom, co si o něm myslím, takže Vaše představy o mých představách, které mi milostivě nebudete brát, jsou zcela mimo mísu.
,,Já se mnohem raději podívám na box, nebo na svoje oblíbené MMA, kde si tihle mrštní sumisté nikdy ani neškrtnou.“
… tolik k tomu, že nesrovnáváte s boxem a neřešíte, kdo si škrtne a kdo ne. 😉 Mě šlo jen o to, přiblížit sumó jako v Česku málo známý sport (ano sport, pro Japonce dokonce národní) s jeho obřady a zákulisím, což jste ovšem nepochopil. Sumó nepatří mezi box, thai-box, K1 ani podobný ringový atrakce. Tohle je součást japonské kultury, ne ‚vymlať mu mozek 100x jinak‘. Líp už Vám to nevysvětlím. 😉
A že na základě jediného videa generalizujete všechny hypotetitcké výsledky, je jistě jednoduché, ale já nad věcma rád přemýšlím, takže ani tohle nevidím tak jednoznačně. Ale prý v jednoduchosti je krása. 🙂
Hlavně, že je mír 🙂
🙄 Hm, víte to jistě, sofistikovaná, mám pocit, že třeba Evropa dostává silně na prdel? 😀 Koukněte i na tohle:
:)))) Otázkou je, milej Makatamane, k čemu ještě lidi potřebujou mozek v tak úžasný době? U nás se prej máme úplně nejlíp v celý historii, zrovna mně to povídejte! 🙄
Lidi (masy) ho nepotřebujou, těm stačí předžvejkaný ‚pravdy‘. Ale člověku (jednotlivci) občas ještě k něčemu je. 😀 Úplně nejlíp v celý historii, jó? Tož to nemůžu posoudit, já z tý historie zažil jen to ‚nejlíp‘. 🙂
Kurva, chape, já to vyžral za Tebe, nechceš se spravedlivě podělit o nějakej mrzkej milióóónek?
:)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
Záleží na tom, Vladimíre, jestli jste ve skutečnosti negramotnej chudej mozambickej rybář z Xai-Xai? 😉
Tak to Vás, milej Makatamane, rád uklidním, jsem poctivej, slušnej, pracovitej, chytrej, šikovnej, oblíbenej, citlivej, skromnej… poloČech, kterej by se chtěl mít tak dobře jako chudej mozambickej rybář z Xai-Xai, kterýho dotuje bohatej Čech. 😀
A kdo je to ‚bohatej Čech‘? Ostatně, já dotuju vzdělání rybářova synka Nkwho(a), a to navíc sumou nikterak závratnou (pro našince).
No tak vidíte, Makatamane, že se najde i nějakej miliónek pro poločeskýho dědouška! Kurva, chlape, víš, co jsem nechal peněz tam u vás dcerkám, co nemaj nic na sebe a musej lítat mezi muskejma, jak je pánbů stvořil, po veřejným domě? 😆
Vy se chcete na starý kolena pustit do formálního vzdělávání? 🙂
Dyž pošlete zálohu, du okamžitě na Oxford! :)))))
Přihlašte se na Oxford a pak se přihlaste u mně. Nejste mozambickej negramotnej rybář, bez možnosti uplatnit vlastní snahu. 😉
:))))))))))))))))))))) A jste si tím jistej? :))))))))))))))))))
Jistej si nejsem, ale vycházím z toho, že jste pracovitej, chytrej a šikovnej poloČech. 🙂
To jo, ale tohle je v tak sociálně lítostivý společnosti to nejhorší, co jednoho může potkat, ukecal jste mne, asi s tím ještě něco provedu na starý kolena. 😛
:-))))) Když Vám řeknu, že se raději podívám na koňské dostihy, než na formuli 1 tak je zároveň nějak srovnávám? Věta o tom, že si sumisté ani neškrtnou není hypotetická (řešící), ale oznamovací. Zápasy ve volném stylu sleduju už mnoho let. Také jsem Vám napsal, že jsem jich se sumo viděl několik, několik neznamená jeden. U mě tedy určitě ne. 😀 Svůj názor na sumo jsem napsal, pokud jsem podle Vás nic nepochopil, pak vězte, že naše pocity jsou velmi podobné.
Aha, takže sumisti jsou kozatí (ne)sportovci a boxeři, atd. jsou ‚lepší‘. To není srovnání. Volný styl sám o sobě není srovnávání nesrovnatelného. Co nechápete na tom, že sumó a volný styl mají natolik rozdílné hodnoty, background i tradici, že nejdou porovnávat? To je totiž stejný, jako byste ty dostihy a formuli cpal do jedný kolonky, protože nějakýho lumena napadlo dělat závody (volný styl), protože ‚koně jako koně‘.
Ale formule v dostihu bude dost k hovnu, i když je nesporně rychlejší. Takže asi tak, milej Thomasi. Jo, a napsal jsem, že jste nepochopil sumó, ne, že nechápete vůbec nic.
Makatamane, je furt lepší, že sumisti nevypadají jako nekozatý manekýnky v Evropě i Americe, v Japonsku prej vobčas vošklivě foukne vítr od moře a bylo by hned po tak úžasný tradici! :))))))
To by mohlo vysvětlovat, proč mají ‚nesumí‘ Japonci v oblibě Tosa-Inu. 😀 Stokilovou potvoru to jen tak neodvane, takže při venčení jen vlajou. 😀
🙄 Voní maj i psí sumo, se z nich poseru, kde by to řek do těch prcků? Myslel sem, že přes den tvrdě makají a v noci masově gemblují na proherních automatech, až sou z toho celý žlutý!
A tvrdím snad něco jiného? Co je tedy nutí (sumisty), aby chodili někam mezi neporovnatelné, kde dostanou zákonitě přes hubu? Když jste tak znalý, o čem to sumo vlastně je, možná byste mi na to mohl odpovědět. Respektuju sumo jako národní tradici, ale je to tradice směšná, stejně jako jsou směšní ti vorvaňovití zápasníci. To je můj názor a těm Vašim uštěpačným reakcím opravdu nerozumím, nejste-li tedy sám sumista, nebo nějaký šílený japanolog.
Ale, milej Thomasi, určitě není tak směšná, jako je vorvaňovitej papaláš nebo byrokrat s láskyplným vztahem k obyčejným lidem. 😀 Mně to už připadá jako typicky česká sexuální úchylka!
Přivedl jste mně na myšlenku, že bychom po vzoru Japonců, lovících kytovce pro ‚vědecký výzkum‘, mohli začít s podobným lovem našich suchozemských vorvaňů. 🙂
Už aby to začalo, umím si živě představit komando z Bohnic se sítěmi v rukou, jak je honí mezi lavicemi v Senátu, Parlamentu i tam nad Vltavou. 😆 Kurva, pak už bych mohl spokojeně umřít třeba jako losos po nejdelším tahu.
Nedávno jsem někde četl, že kdyby byl Buddha vekslák, vypadal by jako Škromach. 😀
Půlnoc…
Hážu po Vás sůl a jdu spát 😛
Nejsem sumista ani japanolog, Thomasi. Co je nutí, nevím, ale vzhledem k tomu, že pravidelný příjem dostávají jen ti v nejvyšších kategoriích, tipl bych si, že to budou prachy. Sice nemám představu, jak je volný styl sledovaný, ani kolik se v tom točí peněz, ale možná to někteří berou tak, že je lepší něco než nic. Proč do Vás ryju? Protože zjednodušujete výkony podle toho, kdo by si škrtl ve volném stylu. Strčte kohokoliv z tamních šampionů do přísnými pravidly svázaného ringu sumó a výsledek pro ně bude tristní. Sumó podle Vás není sport, protože jeho zápasníci neobstojí ve volném stylu. To vyplývá z toho, co jste napsal. Neříkám, že se ve výkladu nemůžu plést, ale přijde mi to neskutečně primitivní a k Vám mi to nějak nesedí. Proto do Vás šiju. Kdybych si myslel, že jste křupan, ani bych s Váma neztrácel čas.
O čem je sumó si můžete přečíst v článku, fakt se mi nechce to opisovat. Ale obohatil jste mně o poznání, že se dělí nejen kulturní elita od sportovních buranů, ale že jsou i ‚sporty‘ a sporty (šachy do toho nepletu). 😀
Aha. Tak než jsem vypotila dotaz, Vy jste odpověděl 😆
Takhle jsem to jistě nemyslel. Možná to bude někomu znít hloupě, ale nenávidím, když si někdo dobrovolně deformuje svou tělesnou schránku, a ještě se zaštiťuje nějakou tradicí. V tomhle ohledu jsou pro mě sumo zápasníci na stejné úrovni jako tzv. žirafí ženy, obřízka, nebo ty různé speciality z tropických oblastí, co udělají z člověka zrůdu. Takovýma tradicema pohrdám. Vyznávám to, čemu někdo říká kultura těla. Od dětství se snažím sportovat, abych posunul svou odolnost i výdrž a nějak vypadal. I proto se zdráhám nazvat dvoumetrákového člověka, co vypadá jak spižírna eskymácké rodiny, sportovcem. A jiný už asi nebudu. 🙂
PS. V šachu jsem to dotáhl na poměrně vysoký rating, přesto je rovněž za sport nepovažuju. 🙂
Hm, s tím souhlasím, Já viděl dokumentární film o výcviku sumistů. Jejich výcvik je natolik exotický a vzdálený normálu, či evropskému myšlení, že je to úplně mimo mě. Předpokládejme: Konvenční myšlení předchází tradice, a ta pokračuje. Košíková, hokej, nejsou možná sumu příliš vzdálené. Možná si tak Japonci kompenzují pocit malých lidiček, vůči Evropanům, nebo sobě samým.
Pokud se nemýlím, tak žádný zápasník sumo, který by pocházel z Japonska, byl v této tradici vychován a propracoval se mezi profesionály, do „meziresortního“ zápasu nenastoupil. Je to pro ně tabu, protože by jim japonská asociace sumo odebrala všechny získané tituly a veškeré výhody, které jako profesionál získal. Především finanční rentu. Důvoden k nenastoupení jsou tedy zjednodušeně peníze.
Mimo Yarborougha a několika málo dalších amatérů nastoupil do zápasů K1, nebo MMA snad jen Chad Rowan, který získal v Japonsku válečné jméno Akebono a dokonce nejvyšší zápasnický titul Yokozuna. Jakmile nastoupil, japonská sumo asociace zakročila, rentu mu ovšem odebrat nemohla, protože jako Američan z Hawaje na ni stejně neměl nárok. Důvoden k nastoupení jsou tedy zjednodušeně peníze. 🙂
Mimochodem vyhrál jeden ze třinácti absolvovaných „nesumo“ zápasů.
Dodnes jsem si myslela, že podstatou sumó je filozofie a touha překonávat nejen soupeře, ale hlavně sama sebe. Zápas samotný je pak vyvrcholením dvou věr v sebe sama…
Přiznám se, že jsem neuchopila důvod uveřejnění – Makatamane můžete mně, nedovtipné, prosím osvětlit, proč zrovna sumó?
Díky 😛
P.S.: Kdysi jsem četla rozhovor s panem Pořízem a vyvolal ve mně skvělý pocit.
Z části mi šlo o přiblížení ‚pozadí‘ sumó, protože je součástí kultury Japonců, avšak v našich končinách neznámá disciplína, považovaná za ‚přetlačovanou hrochů‘. Částečně proto, abych Vám ukázal, že kultura a sport mohou být jedno a totéž. 😉 Jinak nemám k sumó žádnou osobní vazbu, pokud pominu svoje sympatie objevování tradic a kulturních zvyklostí jiných národů. O p. Pořízovi jsem se původně domníval, že se jmenuje Pařízek, ale vendelino už mi to vysvětlil výš.
Sice jste mi „chtěl ukázat“, ale…
Filozofie má k umění opravdu blízko 😛
Filozoficky vzato, jistě, ale obecně (filein, sofía) nemá s uměním nic společného. 😉