Možná přijde i JXD

14. ročník Jazz & Blues Festivalu v UL – Yarda Pichlík

Posted in Pichlovník by moznaprijdeijxd on 26 října, 2010

Jsem dle svého zvyku navštívil jen v sobotu, kdy už tradičně operují partičky spíše bigbošsky než jazzově laděné. Tentokrát nám hyperaktivní pan ředitel Dostál předvedl, jak zní blues a buggie po italsku, po britsku a po americku. Asi bude dobře, že se celá trachtace koná už zas v jeho domovském Nároďáku. Při kulturnosti Ústečanů, kteří jsou schopni nepřijít ani na Carla Palmera, Rogera Chapmana a Magic Slima, by se těch pár přišedších ve „velkém“ kulturáku mohlo třeba  i bát. Tady to bylo zas jednou tak akorát.
Mé skromné soukromé hodnocení zní, že úvodní Roberto Ciotti Band byl dobrej rozehřívák a kdybych nestál vedle nestora severočeských bluesmanů Bohouše Budiny, věděl bych doteď prd a ne, že tahle parta hraje od 70. let a má na kontě aspoň 18 desek. Jinak je to pohoda, když Ital zpívá anglicky – rozumíte každý slovo. Následovali Savoy Brown. Mezi 16 zahranými skladbami jsem identifikoval  ty z desek, které jsou doma, takže vím, že hráli napříč kariérou od 60. do 90. Nejvíc, třemi kousky, se věnovali desce „Looking In“ z roku 1970 a překvapilo mě, že skvělá „Raw Sienna“ z téhož roku nebyla vzpomenuta vůbec. No co – jejich věc. Stejně to byl pro mnohé vrchol večera. Ne, že by se dělaly přímo díry do zdi, jako před dvěma lety při Ten Years After, ale i tak to byla řachačka k pohledání. A to charisma zpěváka Whitinga ! Ten člověk má snad chronickej optimismus v popisu práce.
A pak přišli ti dědečkové z titulní stránky minulých Přehledů. „Konzervovanej žár“, tedy Canned Heat.  Nojo, jsou „zase na cestě“, u nás, pokud vím, poprvé. Největší hit hned na začátek, to je vlastně odvaha. Ale oni si to můžou dovolit – nikdo po první skladbě neodešel. Bubeník Fito de la Parra ve dvou nejslavnějších hitůvkách úspěšně markýruje dětský hlásek nebožtíka Wilsona. Ale nešlo zdaleka jen o nejprovařenější kusy. Byla to hodina našlápnutých blues-rock-boogie exhibicí, při kterých zapomenete i že vás bolej záda. Nebylo to z konzervy, jak by zaváděl název kapely. Bylo to čerstvý až až. Ivane Dostále, smekáme po čtrnácté !

 

http://www.youtube.com/watch?v=OrljWGIHB7c

 

http://www.youtube.com/watch?v=x4g-RexNu0o&NR=1

 

Jedna odpověď

Subscribe to comments with RSS.

  1. moznaprijdeijxd said, on 26 října, 2010 at 23:21

    🙂


Napsat komentář